Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, že máš problémy s jídlem. Z toho, co píšeš potom dále, se však domnívám, že se nejedná o problémy s jídlem ale o Tvůj strach z brouků. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila svým rodičům, abys na své strachy nemusela být sama.
Co se týká jídla, je důležité, aby sis, kdykoli taková představa přijde, uvědomila, že je to jen představa. Můžeš rodiče požádat, aby zkontrolovali, že tam skutečně žádní brouci nejsou. A pokud jde o brouky, někomu pomáhá vyrovnat se se strachem to, že se objektu svého strachu – tedy v Tvém případě brouků – postupně přibližuje. Nejprve můžeš koukat na obrázky – a z počátku si vybírat takové brouky, kteří jsou na pohled hezčí. Potom se na ně můžeš dívat v televizi, později (a s tím Ti mohou pomoci právě rodiče) je třeba můžete posbírat do nějaké sklenice a Ty na ně můžeš koukat skrze sklo. Brouky je třeba včas pustit, aby se ve sklenici neudusili a neumřeli tam. A když to budeš zvládat, můžeš se jich časem zkoušet dotýkat. V případě potřeby se můžete s rodiči obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, či na jakoukoli psycholožku, psychologa. A vzhledem k tomu, že Tě trápí i jiné strachy, jak píšeš, chci Tě povzbudit v tom, abyste s rodiči pomoc psychologa vyhledali.

Přejeme Ti bezstarostnější dny.
Modrá linka

Ahoj,

nemusíš být zoufalá, myslím, že Tě mohu uklidnit. Rozhodně to, co se stalo Tobě, není žádný trestný čin. Při telefonování dochází k omylu velmi často, většinou stačí říct: Promiňte, došlo k omylu. Rodiče rozhodně žádné problémy mít nebudou.

Máš pravdu v tom, že tísňovou linku nemají lidé zneužívat, protože v té chvíli třeba blokují číslo někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje, může mu jít i o život. Ty jsi však neudělala nic špatného, číslo jsi vědomě neblokovala, myslím, že se tedy nemusíš trápit.
Domnívám se ale, že by se Ti ulevilo, kdyby ses s tím, co Tě nyní tíží, svěřila rodičům, těm nejbližším. Jistě Tě budou umět uklidnit.

Přejeme Ti příjemný čas.
Modrá linka

Ahoj,

věřím, že musí být hodně nepříjemné cítit velký strach předtím, než máš mluvit před větším počtem lidí. Umím si taky představit, že to celé ještě zkomplikovala rovnátka, která Tě ještě více znejistěla. Tréma z mluvení na veřejnosti je mezi lidmi docela častá, mnoho lidí to má podobně, jako Ty - před takovou událostí jim velmi rychle bije srdce, potí se jim ruce...To jsou typické projevy stresu. Z toho, co popisuješ, si myslím, že nemusí jít o sociální fobii coby poruchu, která se projevuje např. i strachem vyjít z domu, kontaktovat druhé lidi apod. Sociální fobie se dá diagnostikovat (tedy poznat) jen pomocí celkového vyšetření u psychologa anebo psychiatra. Předepsání léků poté závisí na rozhodnutí psychiatra.
V tuto chvíli je ale důležité hlavně to, že jsou situace (třeba mluvení před třídou), které Tě trápí a nevíš si s nimi rady. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys na to nebyla sama a svěřila se kromě Alíka i někomu dalšímu, komu věříš - třeba rodičům anebo někomu dalšímu z rodiny, třeba oblíbenému učiteli anebo kamarádce. Můžeš se taky obrátit na školního psychologa, pokud ho na škole máte, je docela možné, že podobné věci u žáků už řešil, můžete společně hledat způsob, jak by ses v podobných situacích mohla cítit alespoň o něco lépe. Můžeš se také ozvat nám na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je prostor vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Zdraví

Modrá linka

Ahoj,

věřím, že Tě sen hodně vystrašil, někdy sny dovedou být hodně živé a děsivé. Chápu také, že Ti v tu chvíli pomohlo mít u sebe mobil. Nevím, jak se budeš ohledně snu cítit ve chvíli, kdy k Tobě dorazí naše odpověď - je docela možné, že strach, který jsi cítil, se už trošku zmírnil, možná už na sen tolik nemyslíš. Pokud Ti to stále běží hlavou, napadá mě, že si o tom můžeš popovídat s kamarády nebo spolužáky, příp. také s rodiči. Můžete si navzájem říct, jaké strašidelné sny se Vám kdy zdály a třeba co komu pomohlo, aby se po probuzení uklidnil a zmírnil strach. Povídání si o snech může být i zábava - můžete se pobavit i o tom, jaké nejvtipnější anebo nejbláznivější sny se Vám kdy zdály.

Zdraví

Modrá linka

Ahoj,

věřím, že se bojíš očkování bojíš, strach z jehel je docela častý. Vnímám, že hodně přemýšlíš o tom, jak to vlastně celé bude probíhat, na jaké místo Tě budou očkovat. Nevím, na jaké přesně očkování půjdeš a nevím tedy ani, kam to bude. Můžeš se ale na všechno nejdřív zeptat lékaře, ke kterému půjdeš. Můžeš se lékaři i rodičům svěřit s tím, že máš strach a poprosit je, aby ti pomohli nějak ho překonat. Máš pravdu, že píchnutí jehlou může bolet. Zároveň je ale fajn, že u očkování to trvá jen krátce - odběr krve trvá většinou o něco déle. Některým lidem pomáhá, když se na jehlu nedívají (a obrátí hlavu opačným směrem) anebo se snaží myslet na něco jiného. Napadá mě, že bys sis během očkování třeba mohla povídat s mamkou anebo taťkou.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj Johy,

umím si představit, jak je pro Tebe těžké, že Ti blízcí lidé, kteří by Ti měli být oporou, nevěří. Je moc fajn, že jsi dokázala akci s balónky zvládnout a že máš kamarády, kteří Tě podrží, když potřebuješ. To je důkaz, jak je důležité se se svými pocity blízkým lidem kolem sebe svěřovat, že člověk dokáže zvládnout i pro něj těžké věci, když na to není sám.
Nemůžeme, bohužel, víc, než Tě podpořit, aby ses znovu a znovu obracela i na dospělé kolem sebe a dávala jim opakovaně najevo, že Tě strach z balónků skutečně trápí a že bys potřebovala pomoc a podporu, nikoli výsměch. Může být opravdu nápomocné, jak jsme Ti minule psali, ukázat rodičům naši komunikaci - tuhle i tu minulou, aby pochopili, že je třeba, aby Ti naslouchali. Stejně tak, jak jsme Ti též psali, stojí za to obrátit se na Vaši školní psycholožku (psychologa), pokud ji ve škole máte - protože Tě může nejen podpořit, ale též spolu s Tebou hledat příčiny Tvého strachu - a hlavně způsob, jak s ním vyrovnat a postavit se mu.

Přejeme Ti bezstarostnější dny.
Modrá linka

Ahoj,
v historii tvých dotazů vidím, že od začátku ledna se jedná už o třetí dotaz, v němž se obáváš, že v dohledné době umřeš. Mohu tě ujistit, že se to zcela jistě nestane. A už vůbec ne na koronavirus.
V Česku není v současné době jediný potvrzený případ koronaviru a naopak všichni odborníci považují paniku, která se strhla (kdy se lidé například snaží hromadně nakoupit roušky přes ústa), za přehnanou a zbytečnou. Zrovna dneska vyšel článek, ve kterém epidemiolog upozorňuje na to, že „obyčejná“ chřipka, která teď řádí, je mnohem nebezpečnější než koronavirus (www.idnes.cz/technet/veda/koronavirus-2019-ncov-chripka-epidemie.A200128%5f152310%5fveda%5fpka). Panika je tedy skutečně zbytečná a nesmyslná.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

chápu, že špatné sny, noční můry, jsou nepříjemné. Avšak nespat není řešení. Je důležité hledat jiný způsob, jak se sny vyrovnat. Sny a noční můry mohou být ventilem pocitů, které si během dne třeba ani neuvědomíme a které potřebují průchod – a proto se hlásí o slovo v noci. Je tedy potřeba, abys mohla o tom, jak se cítíš, čeho se bojíš, mluvit.
Mrzí mě, že máš pocit, že rodičům je to fuk. Je moc dobře, pokud jsi s nimi o tom zkoušela mluvit. Někdy je potřeba v tom vytrvat a zkoušet to znovu, pak si můžou snáz uvědomit, že je to pro Tebe opravdu důležité a už to trvá delší dobu. Můžeš jim dát přečíst i naši komunikaci. Pokud by Tě i přesto nebrali vážně, nevzdávej to a hledej si mezi jinými blízkými lidmi ty, kteří by Tě mohli vyslechnout. Třeba babičku, dědu, tetu, strýce, kamarádku. Obrátit se můžeš i na někoho ve škole, nejlépe na psycholožku, pokud ji ve škole máte, nebo na nějakou oblíbenou paní učitelku, které věříš.

Přejeme klidnější dny
Modrá linka

Ahoj Johy,

lidé mívají strach z různých věcí, Ty se tedy můžeš bát balónků. Je důležité, aby ses se svými strachy obrátila na rodiče, třeba i opakovaně, a požádala je, abys na té akci nemusela balónek držet. Také můžeš zvážit, zda na akci bude někdo, kdo Tě může podpořit, u koho se můžeš držet poblíž, abys svůj strach lépe zvládla. A také je potřeba, aby ses se svými strachy učila pracovat, zvládat je. Může Ti v tom pomoci psycholog/psycholožka, třeba i Váš/e školní, pokud jej/ji ve škole máte. Jestliže máš obavy, že Ti lidé okolo Tebe nebudou věřit, můžeš jim dát klidně přečíst naši komunikaci.

Přejeme více klidu a bezstarostné zimní dny
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

chápu, že fobie z pavouků je nepříjemná. K fobii je možné přistupovat dvojím přístupem. Buď se tomu, čeho se štítíme či bojíme, vyhýbat a vycházet si co nejvíce vstříc. Třeba požádat rodiče, aby se podívali, zda nějaké pavouky uvidí a odstranili je. Anebo si naopak na předmět své fobie postupně zvykat. Koukat se na obrázky, videa, pak třeba z bezpečné vzdálenosti sledovat pavouka živého. Umím si představit, že se Ti to nelíbí, ale i pavouci jsou součástí našeho světa a není jiná možnost, než tento fakt přijmout a vyrovnat se s ním. Stejně tak jako se svojí fobií. Je dobré nebýt na své pocity sám. Mít možnost mluvit o tom, co prožíváš, moct si postěžovat, hledat s někým možnosti, co pro sebe můžeš v konkrétních situacích udělat.

Bezstarostný podzim Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Chápu, že prožívat strach není nic příjemného. A není podstatné, zda jde o nějakou všeobecně známou fobii nebo ne. Důležité je učit se se svým strachem pracovat. Zjistit, co Ti v té situaci může pomoci, lépe porozumět tomu, co se děje. Doporučuje se přesunout svou pozornost k něčemu jinému, než je objekt strachu - třeba si představovat něco hezkého, jít s někým a povídat si, někomu zatelefonovat, soustředit se na svůj dech, na své tělo - na to, jak jdeš, co slyšíš a tak podobně. V každém případě je dobré nezůstávat se svými pocity sama, už sdílení samo o sobě přináší úlevu. Píšeš, že Tě Tvůj strach do určité míry ochromuje. Pokud je tak silný, doporučila bych Ti obrátit se na odborníka, tedy psychologa / psycholožku. Může Ti pomoci vyrovnávat se s Tvými pocity, s Tvým strachem a postupně ho zmírňovat.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Ahoj,
je v pořádku, že se chceš svěřit, když Tě něco trápí. Vnímám, že je toho na Tebe hodně, je náročné absolvovat vyšetření u lékaře, pokud máš nepříjemnou dřívější zkušenost. Neboj se rodičům i doktorce upřímně říct, jak se u toho cítíš, z čeho máš strach a co by mohli udělat pro to, aby Ti to usnadnili a zároveň jsi nezanedbala některé věci, které je nutné řešit, léčit. Můžeš si promyslet, co by Tě v tom podpořilo, např. vzít si s sebou oblíbeného plyšáka či talisman, dopřát si nějakou příjemnou odměnu po vyšetření, např. zajít s mamkou do cukrárny apod. Někdy i tyto drobnosti pomáhají zmírnit strach, mít se na co těšit, o co/koho se opřít. Své obavy můžeš probrat také se školní psycholožkou, pokud jí ve škole máte. Neboj se na své pocity nebýt sama a svěřit se i lidem ve svém okolí, kterým důvěřuješ. Možná Tě podpoří a překvapí, že každý z nás máme něco, čeho se bojíme, v čem se musíme překonávat a vůbec to není snadné, ale stojí to za to.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj,

umím si představit, jak nepříjemná situace to je. I když jsi dělala něco nevhodného pro 13letou dívku, jsi v právu Ty, a ne kamarádky. Natáčet Tě bez Tvého souhlasu a vyhrožovat Ti, to je protiprávní jednání. Nesmí si to dovolit. Klidně jim to tak řekni, že ony se zachovaly protizákonně a pokud video nesmažou, ohlásíš to. Nebo to můžeš rovnou sdělit někomu dospělému, ke komu máš důvěru, pokud bys měla strach, že video zveřejní. Chápu, že se to dobře neříká, když se jedná zřejmě o intimní aktivity, je to ale lepší, než aby Tvé video "viselo" ve veřejné skupině.

Předpokládám, že budeš nadále obezřetnější, když budeš dělat něco, co nepatří na oči všem, že Tě to teď mrzí. Taková věc se ale stane, důležité je vědět to pro příště (nebo raději nevhodné věci nedělat).

Přemýšlím také, co je to za kamarádky, když se takto k Tobě chovají. Je pravda, že to, co se stalo Tobě, se dnes stává častěji, ale jistě by se takto kamarádky chovat neměly. Až bude "po všem", ve vhodné době, by stálo za to si s nimi o všem promluvit.

Držíme palce, aby vše dobře dopadlo,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že obavy z toho, že Tě někdo sleduje, že Ti někdo ublíží a že se na Tebe spolužáci domlouvají, jsou jistě velmi nepříjemné. Je důležité, abys se svými pocity nezůstávala sama. Svěř se rodičům, mluv s nimi o tom, co prožíváš. Sdílení a možnost rozebrat situaci s někým dalším může být úlevné samo o sobě. Zároveň byste se měli spolu s rodiči obrátit na psychologa/psycholožku, který/á Ti pomůže tyto pocity zvládat a pracovat s nimi. Pokud máte psychologa/psycholožku ve škole, můžeš se obrátit přímo na něj/ni.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo dostatečné podpory a více klidu.
Modrá linka

Ahoj,
vážíme si odvahy a důvěry, se kterou jsi se nám dokázala svěřit. Popisuješ stavy strachu, úzkosti, které se projevují jak nepříjemnými myšlenkami, představami, tak i pocity na těle. Připadáš si v tom sama, nepochopená, nerozumíš tomu, proč se to tak děje, dřív jsi takové potíže neměla, píšeš nám o radu.

Vnímám, že v tom všem, co se děje, by Ti mohlo hodně ulevit sdílení, přijetí, pochopení, podpora ostatních. Píšeš, že kolem sebe máš fajn blízké, snažíš se před nimi ale tvářit, že se nic neděje. Říkám si, že pak pro ně musí být hodně náročné se do Tebe vcítit a podpořit Tě, když neví, že se trápíš. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých pocitech a potřebách, snaha se přetvařovat a být veselá a v pohodě zbytečně člověka vyčerpává a k pomoci a úlevě nevede. Můžeš si zkusit promyslet, komu z těch, kterým důvěřuješ, bys to mohla nejsnáze říci. Můžeš mu to třeba i napsat, pokud bys nevěděla, jak o tom začít mluvit, nebo i ukázat zprávu, kterou jsi napsala nám. Obecně je v pořádku být introvertní a je přirozené se v určitých situacích bát, stydět, být nervózní. Mělo by to však být v určité zdravé míře, pokud je toho příliš a zbytečně Tě to zatěžuje v běžném životě, pak je potřeba s tím pracovat, vyhledat pomoc.

Rodiče by Ti mohli také pomoci vyhledat odborníka - psychologa, se kterým bys mohla pracovat na zmírnění nepříjemných stavů. Potíže, které popisuješ, jsou mezi lidmi celkem časté, nejsi v tom sama a psycholog ví, jak s tím dále pracovat, měla bys v tom průvodce, pravidelnou podporu, člověka, kterému můžeš říct všechno a nebude Tě nějak soudit nebo to zlehčovat, pochopí to. Můžeš požádat o pomoc i školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Někdy na to člověk prostě nestačí sám a je v pořádku i zodpovědné využít odbornou pomoc, která tu pro Tebe je, než se dál trápit. Nemusíš na to být sama.

Přejme Ti vše dobré,
Modrá linka