První demokracie byla tedy ve starověkém Řecku. Údajně ji zavedl Kleisthenés roku 509 před naším letopočtem. Jednalo se tehdy o tzv. přímou demokracii, protože byla založena na stejných právech všech svobodných občanů státu, a proto se mohl každý občan starověkého Řecka účastnit na sněmu.
Ve starověkém Řecku se na sněmu volila tzv. prytanie. Co to znamenalo? Jednalo se o radu pěti set devíti vládců, kteří se nazývali slovem archonti. Měli funkci porotních soudů. Devět archontů bylo nadřízeno deseti stratégům, což byli vojevůdci.
Avšak o pár let později, tedy v roce 487 před naším letopočtem se ve starověkém Řecku zavedla volba archontů pomocí losu. Archonti se volili ze dvou nejmajetnějších tříd. Ve společnosti starověkého Řecka byly čtyři třídy, které se ale zrušily a skutečná moc přešla do rukou stratégů, tedy vojevůdců.
Důležitou osobností řecké demokracie byl Perikles, který díky zákonům, které vymyslel, demokracii vylepšil. A jak? No přeci tak, že se archonti nevolili pouze ze dvou tříd, ale mohli být voleni i ze třídy třetí. Veškerá moc byla poté předána do rukou rady pěti set.
Perikles se tedy stal vůdcem lidu, neboli demagosem. Opakovaně se nechal volit stratégem, aby získal moc plně do svých rukou. Athény tedy zůstávaly formálně demokracií, ale ve skutečnosti to bylo trošku jinak. Díky Periklésovi se staly tzv. „monarchií prvního muže“. To o starověkém Řecku napsal soudobý historik Thukydidés.
A v čem, že byla demokracie v Řecku nedokonalá? Proč měla tolik nedostatků? Třeba proto, že účast v demokracii měl pouze ten člověk, jehož oba rodiče se narodili v Attice.
Ve starověkém Řecku se konal i tzv. střepinový soud neboli ostrakismus. Co to znamenalo? Jednalo se o vyloučení občana ze starověkých Athén pomocí střepinového hlasování. A proč střepinového? To proto, že se hlasy psaly na hliněné střepy. Člověk, jenž byl zvolen střepinovým soudem, byl na deset let poslan do exilu a byl označen za nepřítele státu.
Ale to nebylo všechno. Kromě exilu se člověk mohl dožít i horšího trestu. Mohl být donucen vypít číši jedu. To se stalo známému filosofovi Sokratovi. A taky díky tomu měla řecká demokracie i své odpůrce, například Sokratova žáka Platona. Ten dokonce vymyslel i svou teorii, která dělila systém na tři správné a tři špatné vlády (monarchie – tyranie, aristokracie – oligarchie, politéa – demokracie).
- monarchie = vláda, kde má hlavní slovo panovník, který je hlavou státu (monarcha)
- tyranie (tyranida) = neomezená vláda jednotlivce, krutovláda (hlavou státu je tzv. tyran)
- aristokracie = hlavou státu jsou bohatí, urození lidé (dědičná vláda šlechty)
- oligarchie = nedemokratická forma vlády, vláda menšíny (elity)
- politéa = Aristetolovo vnímání demokracie (polis = práva občanů)
- demokracie = vláda lidu
Platon tak usiloval o dobro pro všechny lidi, co ve společnosti žijí. Platon tedy bývá považován za zakladatele idealismu. Toho se dá dosáhnout pomocí poznání toho, co je dobré a co je naopak špatné. A proto, že to, co je špatné a co dobré nemůže poznat každý, nemůže tedy lid státu vládnout. Vládnout můžou jen ti, kteří se od mládí učí to, co dobré je a co není. Ostatní lidé se mají řídit radami učených.
Další, který Platonův vzorec zdokonalil, byl Aristoteles. Ten jeho myšlenku víceméně převzal. Hlásal však teorii zlaté střední cesty. Chtěl, aby se stát vyhnul krajním řešením a byl tzv. ve středu. Chtěl, aby se vláda ve státě opírala o střední vrstvu obyvatel. Chtěl tedy, aby ve státě nezavládla vláda tzv. lúzy (což přirovnával k řecké demokracii), ani vláda nejbohatších, tedy oligarchie.
A přesně tak fungují i dnešní vlády. Vše vyšlo ze starověkého Řecka. Všimli jste si toho někdy?
Zdroje
- EXNER, Pavel. Demokracie ve starověkém Řecku. [online]. Dostupné z: https://www.znovu.cz/ex/recko.htm
- Česká wikipedia. Ostrakismus. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrakismus
- LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2004.
