Na prvním stupni základní školy nás učila jedna učitelka. Hrozně moc křičela. Pak jsem se dozvěděla, že bude naše třídní učitelka na druhém stupni. Řekla jsem si: "No bezva!"
Ve třídě se rozběhla veliká a dlouhá debata o tom, jaká bude, jak to s ní bude hrozné. Ale opak byl pravdou, ač jsme od prvního dne na druhém stupni vyčkávali a děsili se nejhoršího.
Abych vám pravdu řekla, čekali jsme opravdu dlouhou dobu. Nikdo v ní jaksi nemohl najít důvěru. Viděli v ní jenom tu nejhorší učitelku. Po každé hodině s ní jsem ale nacházela další střípek důvěry k ní.
Po čase při třídní debatě vyšlo najevo, že jí důvěřují skoro všechni. Já patřím mezi ty, kteří k ní důvěru našli. Přijde mi jako hrozně hodná učitelka. Sice občas křičí, ale hlavně ne na mě. A co je hlavní? Byla bych schopná se jí svěřit. Učitelka je asi jiná, když vás učí jednou za týden, než když je vaše třídní.