Když mi bylo kolem dvanácti let založili jsme si doma internet. Mám o dva roky mladší sestřenku a tenkrát jsme se spolu bavily přes telefon. Sestřenka bydlí od nás hodně daleko. Poradila mi stránku Alík, že si můžeme psát. Pro mě to bylo něco nového a tak jsem si založila účet.

Teď je mi osmnáct, chodím sem pořád a nestydím se za to. Když mně bylo kolem šestnácti - sedmnácti, našla jsem si tady kamarádku. Nejprve jsme si psaly tady. Po čase jsme si vyměnily Facebook. Tady na Alíku jsme s kamarádkou začaly psát příběhy a píšeme je do teď, když je čas a nálada. 

V květnu když mně bylo sedmnáct,  napsala jsem na nástěnku, že hledám kamarády na psaní. Ozvali se mi asi dva kluci přesně si to nepamatuji. Začala jsem si s nimi psát. Jeden mi psal pořád a jeden mi nepsal vůbec.Také jsme si vyměnili Facebook. Moje maminka je hodně starostlivá, protože jsem její jediná dcera, ale mám ještě dva bratry. Když mně napsal nějaký kluk, hned si to ověřovala a právě takhle to dopadlo i s klukem z Alíka. 

Mamča si na něho zjistila kontakt a musel přijet. Ten kluk se bál mojí maminky a já se bála jak to vše dopadne, ale šlo to krásně. Jiskra přeskočila mezi mnou a tím klukem. Jezdil za mnou na víkendy, moje mamka ho přijala do rodiny. Protože jezdil k nám, tak jsem jela také k němu domů na prázdniny. Na tři týdny. Byly to super prázdniny.

Teď máme krásný vztah, jsme spolu rok a tři měsíce jsem s ním šťastná. Jsem také šťastná zato, že jsem tady na Alíku potkala super kamarádku, se kterou se znám déle než se svým přítelem. S kamarádkou si píšeme jen tak, nebo příběhy. Už jich máme hodně, že by z toho mohly být knížky.

Na Alíka chodím dále píšu si tu i s jinými kluky a holkami s různým věkovým rozdílem,  ale mně to nevadí, hlavně když je nějaké to téma. Za přítele a za kamarádku jsem strašně moc ráda. Je to jediná kamarádka se kterou si rozumím. Je sice o tři roky mladší, ale věk je jen číslo.