Pýtajte sa – Alíkoviny – Alík.cz

Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Pýtajte sa

    Môj dedko a babka žili cez druhú svetovú. No už je neskoro spýtať sa, ako sa žilo.

    Antonie a Alois Benešovi z Třebíče, rodiče maminky Malvíny. Zahynuli v Terezíně v roce 1942., © archiv Julia Pächtera

    Moji starí rodičia z jednej strany a prastarí rodičia z druhej strany žili cez druhú svetovú. Teda z najbližšej rodiny. Dedko sa narodil v 1927, babka1930, pradedo 1926 a prababka 1927. Pradedka som nepoznala. Babku si nepamätám. Tento článok bude hlavne o dedkovi.

    Ako som už spomínala, dedko sa narodil v 1927. Keď bola 2. svetová mal od 12 po 18 rokov. Našťastie nenarukoval. No cez Slovenské národné povstanie chcel ísť bojovať. Zase našťastie (pre nás) nestihol prísť. Potom už nemal ako. No vojnu prežil.

    Nemal to ľahké. Na stanicu v našom meste bolo vraj viac útokov. Aj tu sa ľudia báli. Nám nikdy o vojne nerozprával. Teraz mi to je ľúto. V 2010 zomrel. Mňa až potom napadlo, že by bolo zaujímavé sa sním o vojne porozprávať. Bol to predsa dedko. To, aký je starý, ma nenapadlo. Veď tato nemá zďaleka 50.

    Preto pýtajte sa tých ľudí, čo vojnu a aj ďalšie veci prežili. Je to zaujímavejšie než učebnica dejepisu. Aj keď je s tými ľuďmi rozhovor napr. v televízii alebo rádiu, spýtajte sa ich, čo vás najviac zaujíma. Získate možno nejaké vedomosti, poviete to v škole a možno máte jednotku vo vrecku.

    Ale pozor, pýtajte sa ich opatrne. Môžu byť na túto tému veľmi chúlostivý. Všetko má svoje hranice.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuze

    Diskuze k článku  (1)

    Příspěvek z 3. dubna 2015 v 18:35.
    Kozesinka v něm napsala:

    Téma

    Máš pravdu. Povídala jsem si s pár lidmi, kteří si prošli koncentračními tábory. Nezačala jsem to téma. Možná prostě chtěli, aby někdo další věděl, co zažili. Ale i přesto, že začali mluvit sami od sebe, se k tomu tématu poutají větve, které jsou na dotek hodně bolestivé. Jako dítě tomu nerozumíš tak, jako později. Jen ten rozhovor mě hodně naučil, nejen o naší historii.