Kuchyňská sůl, kterou používáme v kuchyni na solení polévky a spousty dalších věcí, je velice zajímavá věc, která má spoustu zajímavých vlastností. Dá se používat například i na urychlení tání sněhu, což se používá například při solení silnic v zimě. Ale sůl dokáže i například přitahovat vlhkost ze vzduchu. To si můžeme ověřit například tehdy, když si koupíme nějaké slané pečivo, například rohlíky s krystalky soli. Když je necháme nějakou dobu v uzavřeném neprodyšném sáčku nebo ve vlhčím prostředí, zanedlouho zjistíme, že rohlíky místo křupavé kůrčičky a krystalků soli mají na povrchu rozblemcanou mokrou kůru, někdy i s kapkami vody. To, že sůl je hygroskopická, tedy že pohlcuje vlhkost ze vzduchu, můžeme vidět i na silnicích. Když napadne sníh, na solených silnicích roztaje, zatímco na těch neposolených se udrží. Ale když se trochu oteplí a sníh roztaje všude, pak se někdy stává, že na nesolených silnicích už je sucho, kdežto na těch, kde byl sníh posolen, je povrch ještě vlhký.
A tuto vlastnost soli si ověříme následujícím pokusem.
Co na pokus potřebujeme:
- sůl
- vodu
- malinkou skleněnou (průhlednou) nádobku
- velkou skleněnou (průhlednou) nádobu s víčkem
- asi tak měsíc času
Postup:
1. Do malinké nádobky nasypeme sůl
2. Do velké nádoby nalijeme trochu vody (jen několik málo milimetrů na dno, nemělo by jí být víc, než se vejde do té malé nádobky).
Nyní máme připraveny dvě nádobky, malou nádobku se solí a velkou nádobu s trochou vody na dně.
3. Opatrně vložíme nádobku se solí do nádobky s vodou.
4. Velkou nádobku s vodou a malou nádobku důkladně uzavřeme dobře těsnícím víčkem.
5. Počkáme asi tak měsíc.
(To je doba, co. Ale ne každý pokus se dá udělat za odpoledne).
(Ještě chvíli, ještě to není měsíc.)
(No, tak už se na to podíváme.)
6. Opatrně a pozorně se podíváme dovnitř do skleniček, co se v nich za ten měsíc změnilo.
Vidíme, že dno velké skleničky je zcela suché, zatímco všechna voda je uvnitř té malé skleničky. Na přiložené fotce je v malé nádobce vidět i zbytek nerozpuštěné soli, zatímco kdybychom soli dali na začátku méně, všechna by se rozpustila. Ale to je jedno. Podstatné je, že sůl v té malé nádobce si za ten měsíc přitáhla všechnu vodu, která původně byla na dně té velké nádoby. Takže jsme se přesvědčili o tom, jak sůl přitahuje vlhkost ze vzduchu.
Jak to funguje?
Sůl je hygroskopická, což znamená, že přitahuje vlhkost ze vzduchu i při nižší relativní vlhkosti než 100 %. Uvádí se, že k tomu dochází při vlhkosti přibližně nad 76 %. Proto při vlhkosti nad 76 % nám neuschnou nebo vlhnou slané rohlíky, posolené vozovky a podobně.
Kdybychom do uzavřené nádoby dali samotnou čistou vodu, voda by se odpařovala až do chvíle, kdy by vlhkost vzduchu v nádobě dosáhla 100 %. Pak by se voda neodpařovala a vlhkost vzduchu v nádobě by byla 100 %.
Pokud však v uzavřené nádobě je vedle sebe čistá voda a sůl, pak při vlhkosti nad 76 % sůl (nebo i slaná voda) pohlcuje vlhkost ze vzduchu, zatímco při vlhkosti pod 100 % se voda odpařuje. V nádobě se tudíž brzy vytvoří vlhkost mezi 76 % a 100 %, při takové vlhkosti se voda odpařuje, ale současně se vlhkost zachytává na té soli nebo slané vodě. Vodní pára se tedy přenáší od hladiny čisté vody k soli nebo hladině slané vody. A to trvá tak dlouho, dokud se všechna voda nevypaří. Když se voda vypaří, do vzduchu už není dodávaná žádná vlhkost, takže slaná voda bude ještě nasávat ze vzduchu vlhkost, dokud relativní vlhkost v nádobě neklesne na 76 %. Na konci pokusu je tedy v nádobě pouze slaná voda, žádní čistá voda, a k tomu vzduch s relativní vlhkostí 76 %.
Závěr:
Tento pokus není nějak extra nebezpečný, ale přesto bude lepší, když ho budete dělat s vědomím rodičů, už proto, že vám ta nádoba bude někde v bytě měsíc překážet. A hlavně neberte tatínkovi bez jeho vědomí tu malinou skleničku, ze které občas pije svůj lék.
