Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že se zajímáš o to, co prožívá doma tvoje kamarádka. To, co popisuješ, opravdu není žádná výchova ale fyzické trestání, které je ve výchově nepřípustné. Otec tvé kamarádky se k ní takto chovat nesmí. Fyzické tresty (i psychické - třeba nadávky, ponižování atd.) jsou ve výchově dokonce zakázané a v mnoha zemích je to trestné chování. V naší zemi to brzy bude jako trestné chování také. To znamená, že je to tak zakázané ze zákona a její otec by mohl být za své chování potrestán. Je pochopitelné, že se tvá kamarádka bojí, jak bude otec reagovat, když to někomu poví. Potřebuje v tom nyní pomoc a podporu od osob, které vědí, jak v takových případech postupovat. A jak pomoci kamarádce v tom, aby se to v její rodině již neopakovalo a ona mohla být v bezpečí. Můžeš kamarádce doporučit, aby se obrátila na chat Centra Locika. Chat je anonymní a může zde psát o všem, co potřebuje. Najde ho na www.centrumlocika.cz. Zde jsou dětští poradci, kteří jí vše vysvětlí a zkusí společně s ní najít co nejlepší pomoc, kterou nyní její situace potřebuje. Je nyní potřeba, aby na to nebyla sama a věřila, že tu jsou odborníci, kteří vědí, že děti se rodičů, kteří je bijí, bojí a nebo je mají i svým způsobem rádi. Přesto je potřeba aby se zastavilo to, jakým způsobem se rodiče k těmto dětem chovají. Děti se v takovém prostředí nemohou dobře vyvíjet a způsobí jim to hodně psychických potíží. Nejlepší pomoc tvé kamarádce bude nyní tedy to, když jí podpoříš v tom, aby se zkusila ozvat na tento chat. Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,
úplně chápu, že hádka rodičů je hodně nepříjemná a stresující, ale myslím, že se nemusíš bát. Hádky a nedorozumění k životu patří a jsou úplně normální. Neexistuje člověk, který by byl pořád dobře naladěný, a stejně tak neexistuje ani vztah, ve kterém by se všechny dny byly idylické a neexistovaly v něm žádné spory. Určitě to znáš třeba i ze vztahů se svými kamarádkami, že někdy to mezi vámi zaskřípe, ale to vůbec neznamená, že byste se neměly rády. A to samé platí i pro tvé rodiče. I když se teď aktuálně pohádali a třeba jsou na sebe i naštvaní, určitě si to dokáží mezi sebou vyříkat a najít nějaké řešení nebo kompromis. Občasná hádka určitě neznamená, že by se neměli rádi nebo že by spolu nebyli šťastní.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj,

necítit se dobře ve svém těle může být hodně náročné. Je skvělé, že v tom máš podporu své mámy. Pokud tyto pocity trvají už delší dobu, je určitě dobrý nápad navštívit odbornici nebo odborníka, kteří ti mohou pomoci se v nich lépe zorientovat.

Na návštěvu v sexuologické ordinaci se obvykle čeká několik měsíců, a právě ten čas můžeš využít k hlubšímu prozkoumání svých pocitů. Kdy se cítíš nejlépe? Jak si představuješ sebe za 5, 10 nebo 20 let? Používáš v myšlenkách a rozhovorech spíše mužský nebo ženský rod? Co konkrétně ti na tvém těle vadí? Co pro tebe znamená „cítit se jako kluk“? Zkus si tyto otázky promyslet a zapisovat odpovědi třeba do deníku – jen si ho dobře schovávej. Může také pomoci číst příběhy nebo sledovat filmy o lidech, kteří zažívají podobné pocity, a zamyslet se, zda se v nich poznáváš.

Ve tvém věku mohou pocity nesouladu vycházet z různých příčin. Ujasnit si, zda jsi transgender člověk a zda chceš podniknout kroky jako změna jména nebo později i změny těla, může nějaký čas trvat. Je to proces sebepoznání, který nelze uspěchat.

Co se týče změny jména, máš pravdu, že jako nezletilý/á potřebuješ souhlas obou rodičů. Pokud táta nesouhlasí, existují možnosti, jak to řešit – lze se obrátit na sociální odbor na úřadě, OSPOD nebo v krajním případě na soud. Nejlepší cestou ale je zkusit si s tátou otevřeně promluvit. Rodiče chtějí, aby jejich děti byly šťastné, ale někdy nesouhlasí s některými jejich kroky, protože jim nerozumí nebo se o ně bojí. Pomohlo by, když mu vysvětlíš, jak se cítíš a proč je pro tebe změna jména důležitá. Možná by mu pomohlo přečíst si víc informací nebo se obrátit na odborné služby. Například poradna Sbarvouven.cz nabízí podpůrné skupiny pro rodiče LGBT+ dětí, kde si mohou promluvit s jinými rodiči v podobné situaci.

Držím ti palce!
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že si umíš říct o radu, když Tě něco trápí.

Vidím, že je pro Tebe vztah s taťkou hodně důležitý a že se snažíš hledat si k němu cesty, aby to mezi Vámi bylo lepší. Mrzí mě, že to teď nefunguje tak, abys byla spokojená a cítíš se kvůli tomu nepříjemně. Někdy může být pro táty těžké porozumět dcerám, které si prochází pubertou. Je to období plné změn a někdy se děje, že si s tím tátové neví rady. Nevím, jestli je to Váš případ, ale je to něco, co se v průběhu dospívání může dít a říkám si, že je třeba pro tátu těžší si k Tobě najít cestu. Vidím, že se hodně snažíš a hledáš způsoby, jak s ním mluvit, ale taťka se úplně nechytá. Píšeš, že jste spolu dřív hrávali různé hry a trávili spolu čas aktivně. Přemýšlím, jestli to děláte i teď nebo jestli je možné něco takového taťkovi navrhnout s tím, že Ti ten Váš společný čas chybí a ráda bys s ním něco podnikla. Někdy pomůže společná aktivita a člověk se při ní víc uvolní než když se snaží vymyslet „na sílu“ nějaké zajímavé téma k hovoru.

Píšeš, že to řešíš s mamkou a jste si mnohem blíž. Přemýšlím nad tím, jestli jde mamku poprosit o to, co by Ti doporučila a jak to vidí ona. Přeci jen Vás oba zná a vidí to, jak fungujete. Říkám si, že promluvit si s ní o tom, jak se snažíš a že Ti ten fajn čas s taťkou chybí, může být prospěšné. Přemýšlím nad tím, jestli Tvůj taťka ví, že bys s ním ráda čas trávila - jen třeba úplně nevíš jak. Někdy to rodičům jednoduše nemusí dojít a pomůže, když to vyjádříme napřímo.

Přejeme Ti, aby ses doma cítila brzy lépe.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

máš obavy o svou mamku. Přijde Ti fyzicky i psychicky unavená, ve stresu z práce, že je na vše sama a nedělá to, co ji baví. Ráda bys mamce alespoň trochu ulevila. Máš o ni čím dál větší strach.

Chtěla bych moc ocenit, jakou snahu dáváš tomu, abys mamce dala vědět, že Ti přijde, že potřebuje zpomalit - odpočinout si. Přijde mi to od Tebe pozorné a laskavé. Vypozorovala jsi na mamce nějaké chování, které se Ti nelíbí, přijde Ti už moc, a dokonce se s ní o tom opakovaně bavíš. To mi zní jako velká věc už sama o sobě. V životě bývají různá období, kdy jednou plyne vše tak nějak poklidněji, a pak můžou přijít období, které nám ani nedovolí vydechnout.
V takových chvílích může být užitečné nejbližší okolí, které to zaznamená a řekne to nahlas - tak jak jsi to udělala Ty. K dalšímu kroku je ale potřeba ten daný člověk, jeho vůle s tím něco zkusit udělat. A pokud to tak cítí, tak třeba vyhledat i odbornou pomoc, jak píšeš. V tom všem jí nadále můžete být oporou vy v rodině, nejen Ty, ale i další její blízcí.

Tvoje mamka i táta jsou dospělí a je normální, dokonce je jejich povinností, že se o vás doma starají. Píšeš, že mamka víc než taťka. Pokud jim to tak nevyhovuje, je na nich, aby si o tom promluvili a zkusili to nastavit jinak. Mamka si určitě nezaslouží být většinou na vše doma sama. Jsou určitě chvíle, kdy je péče o rodinu pro mamku příliš, a možná to i vidíš v běžných dnech. Zároveň věřím, že je spousta momentů, kdy se jí z rodiny - od vás - vrací síla, láska a dobrý pocit. To nemusí jít na první pohled tak dobře vidět, proto to nemusíš vždy postřehnout. A možná taky proto to vše může nějak dělat dál. Někdy to může přijít současně - zvládat to, ale zároveň z toho být vyčerpaná. Každopádně dlouhodobě je to velký zápřah a Tvojí mamce bych přála, aby mohla zvolnit.

Ty sama dobře mamku znáš, proto věřím, že časem přijdeš na to, jak ji ulevit v tom, co můžeš ovlivnit. Můžou to být úplné maličkosti - možná nějaká pomoc v domácnosti (úklid, nákupy…), možná sdílení o tom, jak se máš Ty a jak ona, co Ti dělá radost v poslední době, co se daří, ale i co se nedaří. Možná budete mít chuť spolu někam vyjít - třeba na procházku, na návštěvu, sportovat, na nákupy. Možností je hodně, můžete spolu hledat a zkoušet, co zrovna dobře sedne. Je skvělé, že s ní o tom zkoušíš mluvit. Přála bych Tobě i Tvojí mamce, ať můžete brzy zažívat bezstarostnější dny.

Co nejhezčí dny přeje

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. To, co popisuješ, by se opravdu dít nemělo a rozumím tomu, že tě to hodně štve. Máma by se měla na každou z těch věcí tebe nejdříve zeptat a teprve potom jí někomu darovat, pokud s tím budeš souhlasit. Ona sama by také nechtěla, aby si její věci rozdávala svým kamarádkám. Zkus si o tom s mámou otevřeně promluvit. Upozorni jí na to, že ti to není příjemné a přála by sis aby se tě na každou z těch věcí nejdříve zeptala. Můžeš jí i přímo o to požádat aby nerozdávala tvé věci. Jen ty, které ty sama už nepotřebuješ nebo nechceš. Je to základní způsob jak se mezi lidmi vytváří důvěra, když si mohou věřit, že ten druhý nebude dělat něco, co není tomu prvnímu příjemné a naopak. Pokud by to s mámou nešlo o tom mluvit, tak zkus o tom promluvit třeba s tou babičkou a požádej jí aby o tom promluvila s mámou ona. Také můžeš zkusit o tom říci tátovi, jestli k němu máš důvěru. Prostě dej o sobě vědět a ukaž, že tvoje přání v tomto je jiné a potřebuješ aby na to druzí brali ohled. Neboj se ozvat. I to je důležitá schopnost pro život. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z poradny Sbarvouven,

vážíme si toho, že si se obrátil na poradnu Alíka. Věřím, že je situace náročná, když to máma nechápe. Někdy rodiče potřebují delší čas k pochopení toho, co vlastně některé věci, které sami neznají znamenají. Víme, že když nám někdo řekne o něčem, co nedokážeme pochopit, může to vyvolávat strach a nejistotu. Mrzí mě, že máma ti nedala podporu a chce aby s tím přestala. Návštěva psychologa je jen tvoje rozhodnutí. Určitě taková návštěva nemá za cíl, aby si změnila svůj pohled nebo pocity. Psychologové ani takto nepracují. Jelikož jsem také psycholog, řeknu ti, že naší snahou není nikdy nutit klienta k něčemu co by sám nechtěl. Spíše se s klienty bavíme o tom, co zažívají a snažíme se jim dát podporu.

Jak jsem psal, je to jen tvoje rozhodnutí, jestli si myslíš, že by ti psycholog mohl v něčem pomoci nebo být podporou. Jedna z věcí, která mě napadá, že by si mohla s psychologem mluvit právě o tom, že doma nedostáváš podporu a máma nechápe, co prožíváš. V tom by si potom mohla dostat podporu. Pokud se ale rozhodneš, že nechceš k psychologovi jít, neměla by tě máma nutit. Zkus s mámou znovu promluvit o tom, jak se cítíš a vyjádřit to, že by si od ní chtěla podporu. Nemůžu ti říct, jestli by si měla k psychologovi jít, jelikož nejsem v tvé kůži a bylo by to moje rozhodnutí, které bych udělal za tebe. Jak jsem psal, můžeš zkusit přemýšlet o tom, jestli by si z návštěvy mohla pro sebe něco získat.

Co se týče druhé otázky, kde by si mohla potkat podobné lidi, můžeš se zkusit podívat přímo tady na Alíka - Therian komunita nebo se podívat na internet, zda nebude v tvém okolí nějaký sraz therianů. Bohužel přímo o žádné stránce nevím.

Ještě mě na závěr napadá, že můžeš zkusit hledat podporu v okolí, pokud jí nemáš doma. Mezi kamarády nebo další mi přáteli. Každá z nás si zaslouží podporu, aby na věci nebyl sám. Můžeš také hledat, zda není někdo jiný v rodině, kdo by měl více pochopení.

Držím moc palce, aby se situace zlepšila a měla si podporu i v rodině.
Poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s vážnou zprávou ohledně Tvého táty, který trpí depresemi. Ráda bys mu nějak pomohla. Je mi moc líto, že Tvůj táta prochází depresemi a že má takové náročné období. Představuju si, že Tě mohlo hodně vyděsit, když zmiňoval i sebevraždu a že celkově strach, který o něj máš, může být zahlcující.

Říkal Ti, že už byl u doktora. To je pravděpodobně pravda, protože prášky (pokud bere antidepresiva) jsou na lékařský předpis. Může navštěvovat psychiatra (lékař) a taky psychologa/psychoterapeuta, který s lidmi o jejich těžkostech mluví.

Může být těžké začít, ale může to přinést velkou úlevu, když se s ním zkusíš otevřeně pobavit o tom, jak Ti doma teď je, co kolem toho, že víš, že má deprese, cítíš. Můžeš mu říct, že o něj máš strach a co jiného prožíváš, podobně jako jsi psala nám. Možná budeš mít chuť se ho zeptat na víc informací a další věci, co Tě kolem toho zajímají. Možná budeš chtít mu nabídnout, jestli je něco, co bys pro něj mohla udělat Ty, jestli bys mu mohla v něčem pomoct. Už jen tato nabídka může udělat mnoho. Možná najdete něco, co byste mohli podniknout spolu (třeba jen obyčejnou procházku), co jste předtím rádi dělávali a šlo by to i teď. Neexistuje jeden návod, jak pomoct člověku, kterého něco trápí. Důležité ale je, že může slyšet a vidět, že má kolem sebe lidi, kterým záleží na tom, aby mu bylo lépe a kteří ho mají rádi.

Myslím i na to, aby sis mohla promluvit s mámou, prarodiči nebo jiným dospělým, který ví, čím si táta prochází. Věřím, že Ti k tomu řekne víc a Ty budeš moct říct, co Tě k tomu napadne. Jsme Ti k dispozici i na Modré lince, telefonicky nebo na chatu, můžeš se ozvat a probrat, co potřebuješ, je tam víc prostoru než tady ve zprávách: www.modralinka.cz

Moc přejeme, aby bylo Tvému tátovi brzy lépe.

Modrá linka

Ahoj,

je moc dobře, že o svých pocitech přemýšlíš. Chápu, že to pro tebe může být náročné, zvlášť když máš pocit, že tvoji rodiče by tomu nemuseli rozumět nebo by mohli reagovat negativně.

Spousta lidí si v dospívání klade otázky o své identitě, a to je úplně v pořádku. Možná ještě necítíš jistotu v tom, kdo jsi, a to je taky v pořádku – nemusíš na nic spěchat. Jsi teprve na začátku dospívání, tvoje pocity se můžou měnit. Je dobře je sledovat a všímat si, jestli a jak se proměňují.

Bývá důležité mít někoho, s kým o svých pocitech můžeš mluvit a kdo tě podpoří. Může to být kamarád/ka, někdo z vyučujících nebo školní psycholožka. Taky můžeš napsat do poradny Sbarvouven.

Pokud se bojíš reakce rodičů, nemusíš jim hned teď všechno říkat. Můžeš si nejdřív hledat informace, přemýšlet o svých pocitech a připravovat se postupně na to, jak s nimi možná jednou mluvit.

Zároveň ale platí, že někdy otevřený rozhovor s rodiči o pocitech, otaznících a obavách může pomoct, abychom si něco uvědomili a sebe lépe poznali. Rodiče nás znají nejdéle ze všech lidí a většinou nás mají velmi rádi, záleží jim na nás. Pokud s rodiči nemáte tak dobrý vztah, přemýšlej, zda máš někoho jiného, s kým by bylo možné o svých pocitech hovořit.

Držím ti palce na cestě poznávání sebe sama. Pamatuj si, že každý člověk je hodnotný a důležitý takový, jaký je!

Měj se dobře,
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s nejistotou ohledně toho, jak říct Tvému tátovi o piercingu. Myslíš si, že s tím nebude souhlasit, stejně tak jako Tvá nevlastní máma a teta. Říkám si, že ”vymluvit se” asi nebude nejlepší varianta, přece jen je to něco, pro co ses rozhodla, co se Ti líbí.
Nedivím se, že to je pro Tebe velká otázka, protože i když se jinak názory ostatních nenecháváš vykolejit, na názoru vlastního táty Ti může záležet víc, a to je normální. Ty sama nejlíp víš, jak to probíhá, když jsi u táty, jestli by tam možná byl nějaký prostor, kdy byste byli sami a Tys mu to mohla v klidu říct. Nevíme, jak bude reagovat. Zkus se připravit na všemožné varianty, velké překvapení a různé emoce. Důležité mi ale přijde, že mu to řekneš sama za sebe, a protože Ti záleží na tom, aby to jako táta věděl. To vše mu můžeš říct, a třeba i to, že jsi hodně dlouho zvažovala, jak to říct, a že jsi měla obavy z jeho reakce. Můžeš taky přidat, jak Tě to napadlo a v čem se Ti to líbí. Pro někoho je jednodušší psaní, to je další varianta, co můžeš udělat, a dopisem tak zahájit další povídání, aby se Tě mohl doptat apod. Neexistuje nejlepší návod, jak na to.
Mrzí mě, že o Tobě nevlastní máma mluví zle, to si nezasloužíš. Snad se Ti podaří nebrat si tak k srdci kritiku, která se možná z její nebo tetiny strany objeví. Věřím, že časem se emoce kolem uklidní a Ty nebudeš muset svůj piercing schovávat.

Hodně odvahy do prvního kroku přeje

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Je to od tebe moc pěkné, že tě zajímá to, že se tvé kamarádce doma nejspíš nedaří dobře. Už tím jí v podstatě pomáháš. Bít děti doma nikdo nesmí a chování její mámy vůči ní není dobré. V pohodě to není a tvoje kamarádka by s tím určitě potřebovala pomoci. Pomoci jí s tím může někdo dospělý. To, co pro ní můžeš udělat ty je motivovat jí k tomu, aby se někomu dospělému svěřila, buďto jestli má někoho blízkého v rodině, třeba babičku, která by pak mohla promluvit s její mámou a upozornit jí na to, že se takto chovat nesmí. Možné je také se svěřit učitelce ve škole nebo školnímu psychologovi. Kamarádka také může zavolat na nějakou dětskou linku, třeba linku bezpečí (116 111) a říci o tom, co se jí doma děje nebo využít anonymní chat, třeba od Centra Locika, ten najde na www.detstvibeznasili.cz. Zde může psát o všem, co potřebuje. Na chatu jsou dětští poradci, kteří jí dají podporu i poradí co nejlépe v její situaci dělat. Tak vám oběma držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,

tvůj dotaz vůbec není hloupý. Chápu, že tě může mrzet a štvát, když nemáš možnost nosit oblečení, které se ti líbí.

Oblečení plní řadu funkcí – má nás chránit před chladem, má být praktické, má se hodit do prostředí a situací, v kterých se nacházíme, má ukazovat naši osobnost atd. Všechny tyto funkce je důležité skloubit, což nebývá vždycky snadné. Postupně s věkem se to učíme. Když jsme malí, ještě je to náročné, a proto je důležitá pomoc rodičů. Ale je logické, že postupně člověk získává nad vlastním oblečením větší kontrolu a samostatnost.

Zkus si s mámou v klidu promluvit o tom, proč je pro tebe důležité mít možnost se rozhodovat o svém oblečení. Zkus ji požádat, jestli byste mohli najít nějaký kompromis. Například můžeš navrhnout, že si postupně vybereš pár kousků, které budou v rámci jejích pravidel, ale zároveň ti budou vyhovovat.

Zkus se také mámy zeptat, proč ti nechce dát v oblékání volnost. Pokud se o tom budete bavit v klidu a ona ti vysvětlí své důvody, možná ti to pomůže porozumět jejímu pohledu. Zkus být trpělivý a ukázat jí, že ti na tom záleží. Možná taky pomůže, když jí ukážeš, že tvůj výběr oblečení neohrožuje nic důležitého, ale spíš ti pomáhá cítit se lépe a sebevědoměji.

Nad to vše ale pamatuj, že to, co nosíš, sice může být důležité, ale ještě důležitější je, jaký jsi člověk uvnitř. Držíme palce, ať to s mámou zvládnete vyřešit!

Měj se dobře,
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že ses rozhodla svěřit sem do Alíkovy poradny. Mrzí mě, že je pro Tebe lyžák takovou zátěží, že uvažuješ, že by sis zlomila nohu, abys nemusela jet. Z předchozích dotazů víme, že máš doma neshody s rodiči a je smutné, že i lyžák je dalším nedorozuměním. I když by sis to přála, nemohu Ti dát zaručený tip, jak si nohu zlomit, protože nechci, abys obrátila svoje trápení proti sobě a ublížila sis.

Je možné, že by pomohlo o tom více s mamkou mluvit, ale zároveň mě napadá, že by v tomto případě mohl pomoci třeba i někdo jiný z rodiny, kdo by Tě vyslechl a případně pak promluvil i s mamkou. To, že nechceš jet, můžeš také komunikovat s třídním učitelem/učitelkou nebo školním psychologem/psycholožkou, které na škole možná máte. I oni by totiž mohli být Tvou oporou i pro případ, že bys nakonec na lyžák jela. Na takovou akci by ses za jejich pomoci mohla připravit dopředu, aby sis mohla kurz užít, i když se ti na něj zatím moc nechce.

Ptala ses na tipy proti stýskání. Myslím, že by mohlo fungovat domluvit se s někým, s kým si víc rozumíš ve třídě, abyste byli na pokoji spolu, vzít si nějaké věci z domu, které máš ráda a také věci, které pomohou překlenout čas osobního volna - knížka, hra, stáhnuté filmy, na které se můžeš dívat sama nebo s ostatními. Na lyžáku je také většinou uvolněnější atmosféra než ve škole, bývá tam i večerní program, takže čas ubíhá docela rychle. I z kurzu bys případně mohla zavolat domů, nebo na linku důvěry, kdyby to stýskání bylo moc velké.

Držíme palce, aby to pro Tebe dobře dopadlo.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je normální, že náš občas štvou zvuky a další věci, které druzí dělají, a my je přitom úplně nechápeme a nevidíme pro ně důvod, nebo nám připadá, že do podobných situací z různých důvodů vůbec nepatří.

Zmiňuješ, že bys mu nejradši řekla sprosté slovo. Dovedu si představit, že když Tě něco hodně štve, potřebuješ to ze sebe dostat. Přemýšlím, jestli už jsi to s tátou zkoušela probrat? Podobně jako ve Tvých předcházejících dotazech bych Tě totiž moc ráda podpořila v tom, abys tátovi zkusila říct, že Tě jeho zvuky takhle vyrušují. Zdá se mi úplně v pořádku se ho třeba zeptat, proč to dělá, a současně se mu svěřit, že Ti není příjemné takové zvuky slyšet. Možná i Tebe samotnou ještě napadnou další způsoby, jak bys pro sebe tuhle situaci mohla udělat alespoň o něco málo snazší.

Držíme Ti palce a přejeme Ti hezké vánoční svátky.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Je moc dobře, že ses rozhodla obrátit na poradnu a nezůstáváš na to, co tě trápí sama. Svěřuješ se poradně s tím, že rodiče dělají mezi tebou a bráchou rozdíl a nechovají se k vám osobu stejně. Přijde ti, že na tebe jsou přísnější nebo tě berou méně na cestování. Rozumím tomu, že tě to může mrzet i můžeš mít kvůli tomu vztek. Je to pochopitelné. Rodiče by se tak chovat neměli. Vzbuzuje to pak v tobě dokonce pocit, že rodiče mají bráchu raději než tebe a ptáš se co máš dělat, aby tě měli stejně tak rádi jako jeho. Vždy, když pozorujeme nějaké chování druhých vůči nám, tak jsou v tom dvě roviny. Jedna souvisí s naším určitým psychickým nastavením, které může vytvářet větší citlivost a vnímavost na způsob chování druhých vůči nám či vůči druhým, které se nás ale dotýká. Je možné, že jsi na to více citlivá a přijde ti, že rodiče se chovají vůči bráchovi lépe a s větší láskou. Oni sami to tak ale nevidí a třeba se pouze chovají k tobě i k bráchovi jinak, protože jste rozdílní. Ale nejspíš to není tak, že by jednoho z vás měli raději.
Druhá rovina může být ta, že rodiče opravdu mohou přistupovat k bráchovi jinak než k tobě, třeba proto, že je mladší nebo proto, že je chlapec. Tady bych ti doporučila si s rodiči otevřeně popovídat o tom, jak se v rodině cítíš. Třeba si to neuvědomují a je potřeba je na to upozornit. To by mohl být první krok. Zkus se s rodiči na tom domluvit, co by bylo potřeba, aby jste si více rozuměli, měli k sobě takový vztah, jaký by sis přála.
Můžeš si o tom také popovídat s někým, kdo tvojí rodinu zná a komu důvěřuješ, třeba s babičkou. To ti pomůže získat na tu věc nový, širší pohled a odstup a tím třeba přijdeš na to, co by napomohlo k lepším vztahům s rodiči. S rodiči si může případně popovídat i přímo babička a říci jim o tom, co tě trápí.
Pokud by jsi o tom chtěla raději mluvit s někým mimo vaší rodinu, můžeš se obrátit třeba na náš chat, který je anonymní. Najdeš zde dětské poradce, na které se mohou děti obrátit s různými potížemi a trápením. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz a je otevřený každý všední den od 13ti do 17.30ti a v sobotu od 9ti do 13.30ti. Zde můžeš o tom všem podrobně napsat, dostaneš podporu a také možné nápady na kroky k tomu, co by v tvé situaci mohlo pomoci. Jsme zde pro tebe.
Držím ti palce, poradce Centra Locika