Ahoj, Májo.

Věřím, že pro Tebe ten stres a nervozita musí být velkou zátěží. Spousta lidí si prochází tím stejným, i když se třeba něčemu podobnému věnují celý svůj život. Je to přirozené, ukazují Ti totiž, že Ti na tom opravdu hodně záleží.
Někomu pomáhá si postupně díky novým zkušenostem uvědomovat, že ta tréma a strach mnohdy nemají pravdu - ačkoliv Ti říkají, že to třeba zkazíš, něco se nepovede, většinou se nic takového nestane. Zní mi to, že se Tvému koníčku věnuješ už opravdu dlouho a možná sis i Ty sama během svých zkušeností všimla něčeho, co Tě dokáže v trémě podpořit? Co ji aspoň na malou chvilku utiší?

Úplně obecně mě potom napadá, že lidem mohou v podobných situacích pomáhat různá dechová cvičení - dýchat do břicha, prodlužovat výdech. Můžeš si třeba na internetu najít různé dechové anebo relaxační techniky. Dokážou zklidnit a také přesunout pozornost na chvíli na něco jiného, než Tvé myšlenky. Někomu pomáhá mít po svém boku blízkého člověka, kterého má rád a důvěřuje mu. Během představení si taky takového člověka můžeš představovat, jako bys zrovna hrála jen jemu. Doporučuje se také mít noc před tím dostatek spánku, dopřát si něco dobrého, ale lehkého k jídlu, a obléknout se do toho, v čem se cítíš příjemně. V neposlední řadě mě napadá, že i když se Ti chyba může zdát pro ostatní nepřehlédnutelná, opak bývá pravdou. Nikdo kromě Tebe (a případně paní učitelky) skladbu nezná, minimálně ne tak moc jako Ty, i proto je pro diváka těžké odhalit, jestli skladba měla nebo neměla znít tak, jak ji zrovna hraješ. Je dobré si uvědomit, že to, co nám připadá obrovské, ostatní mnohdy ani nemusí vidět.

Držíme Ti palce s koncerty.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že Tvá letošní zkušenost z Velikonoc nebyla dobrá a doteď se kvůli tomu trápíš. Jsem však ráda, že se svěřuješ a nezůstáváš s tím sama.

Velikonoce v Česku jsou hodně specifické a každý na tyhle tradice má jiný názor. Přijde mi úplně v pohodě vidět to jinak než Tvé kamarádky. Chci ocenit, že si umíš říct, když Ti něco vadí, nelíbí se Ti to a není Ti v tom dobře. Ne vždy je snadné nenechat se vyhecovat a ustát si to. Chci Ti říct, že kvůli tomu na sebe nemusíš být naštvaná. Není to selhání. Někdy je těžké být odlišný a chtít věci jinak než ostatní ve Tvém věku. Nemyslím si, že jsi přecitlivělá. I stud může pociťovat každý v jiné míře. Není to špatně.

Nevím, jak to mají Tvé kamarádky doopravdy, zda jim to bylo příjemné, když mají modřiny, nebo je pro ně lehčí přizpůsobit se a raději si z toho dělají srandu. Pokud jste si blízké a chtělo by se jim o tom mluvit, můžeš se jich zeptat. Někdy může být rozdílné to, co cítíme a to, co dáváme najevo před ostatními, mezi které chceme zapadat.

Přemýšlím nad tím, že by bylo fajn promluvit si o tomhle třeba doma s mamkou a svěřit se jí, že Ti to fakt nebylo příjemné a tahle tradice se Ti nelíbí. Napadá mě, že příště ji klidně můžeš poprosit o to, aby tam byla s Tebou a podpořila Tě. Není na tom nic špatného. Říkám si, že když se Ti podaří ustát si jiný názor v situaci, kde nebude takový tlak, příště by Ti to v náročnější situaci mohlo jít lépe.

Přejeme Ti pěkné jarní dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Ze Tvé zprávy je vidět, že jsi hodně pečlivá a cílevědomá, záleží Ti na věcech, kterým věnuješ svůj čas a spoustu energie. Věřím Ti, že potom může být demotivující, když to nevzbudí tolik pozornosti, kolik by sis přála a kolik třeba dostávají ostatní. Asi se cítíš, jako by Tvé snažení bylo zbytečné, nebo nedostatečné.

Ačkoliv se v dnešní době často hodnotí kvalita podle počtu lajků a zhlédnutí, je to hodně zrádné. Sociální sítě nerozhodují o tom, jestli je něco hodnotné. To, že Tvoje obrázky nedostanou tolik lajků vůbec nemusí znamenat, že nejsou dobré. Jen to třeba ještě neobjevilo dost lidí, kteří by je dokázali ocenit. Je taky úplně přirozené občas žárlit nebo si připadat, že ostatní jsou lepší. Každý má jinou cestu a jinak se rozvíjí. Když se podíváš na svoje obrázky třeba před rokem nebo dvěma, vidím, že si sama všímáš velkého rozdílu. Tenhle pokrok je důkazem, že se opravdu zlepšuješ a to by nemělo zůstat bez povšimnutí a ocenění.

S perfekcionismem to je opravdu těžké a stojí hodně úsilí, aby se člověk naučil nedívat se na to, co dělá, tak kriticky. Mnohdy je velká výhoda, že dokážeš věci dělat tak pečlivě, ale někdy Tě právě tahle snaha o dokonalost může zbytečně vyčerpávat - totiž nikdy není nic naprosto bezchybné. Možná by stálo za to zkusit se zamyslet nad tím, jak si sama představuješ, co je dobré. Kdybys třeba odhlédla od lajků, podle čeho poznáš, že se Ti něco povedlo? Myslím, že i Tvůj úsudek je cenný.

To, co děláš, je ohromně důležité nezávisle na tom, kolik úspěchu Ti to přináší. Nerada bych zlehčovala hodnotu, kterou pro Tebe uznání a ocenění mají, avšak zdá se mi, že Tobě samotné přinášejí Tyto činnosti potěšení, radost, mají pro Tebe smysl. Proto mi běží hlavou, že to, že Tě to baví a děláš to s chutí, je samo o sobě dost. Můžeš si třeba někdy sepsat, co Tě na kreslení nebo psaní baví. Co Ti to dává, i když za to nemáš žádnou odměnu zvenčí. Možná zjistíš, že ta motivace uvnitř Tebe pořád je, jen někdy překrytá tím velkým tlakem na výkon nebo uznání.

Přejeme Ti, aby Tě koníčky naplňovaly radostí.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

rozumím tomu, že ses přestěhovala do nového prostředí a chceš mezi nové kamarády zapadnout. To je úplně přirozené a hodně lidí to tak má, když jsou někde noví. Zároveň ale moc oceňuju, že i přes to, jak Tě okolí možná tlačí, dokážeš vnímat, že se v Tobě něco ozývá a říká Ti, že Ti představa svlékání se před koledníky není příjemná.

Zapadnout mezi ostatní neznamená, že musíš dělat věci, které Ti nejsou příjemné. Pokud cítíš, že tradice se svlékáním není nic pro Tebe, přijde mi zcela v pořádku se do ní nezapojit. Přijde mi také důležité umět se i před kamarády vymezit v tom, do čeho s nimi půjdeš a co Ti jako zábava nepřijde. Je to důležitá dovednost - dokázat říct ne ve chvíli, kdy nechceš, aby s Tvým tělem bylo zacházeno jinak, než je Ti příjemné.

Je možné, že Tě kamarádi budou přemlouvat ve smyslu, že o nic nejde, je to tradice a dělají to tak všechny holky. Chápu, že v takové chvíli může být opravdu náročné nenechat se strhnout okolím. Já Tě ale podpořím v tom, aby sis stála za svým názorem. Kamarádům tím o sobě též dáváš určitou informaci o tom, jaká jsi, a že se nebojíš postavit se za to, co si přeješ. Opravdoví kamarádi Ti zůstanou přáteli, i když si dovolíš říct na některé věci ne.

Můžeš se do Velikonoc zapojit i jiným způsobem - malovat vajíčka, nechat si dát pomlázkou pouze s oblečením, a nebo vůbec koledníkům neotevřít a užít si volného dne podle svého. Dělej tak jak Ty uznáš za vhodné.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že ses rozhodla napsat do Alíkovy poradny a říkáš si o radu a podporu. Nedivím se Ti, že máš strach změnit svůj styl oblékání. Nemyslím si, že je to blbost, naopak vnímám, že je to pro Tebe důležité - to, jak se oblékáme, může hodně ovlivnit to, jak se cítíme ve vlastním těle i to může mít vliv na naše sebevědomí. Přijde mi proto zcela pochopitelné, že se tím zabýváš.

Nevím, jak budou reagovat spolužáci a nedokážu Ti slíbit, že to bude dobré, ale chtěla bych Tě podpořit v tom, abys nosila to, v čem Ti je/bude dobře. Možná to může být i způsob, jak svoje sebevědomí posílit - zkusit jednou nedbat na to, jak budou druzí reagovat, ale udělat to podle sebe a pak se za sebe i postavit a nenechat si to vzít. Někdy si to naše „postavení“ v kolektivu musíme trochu vydobýt - a to vychází z vnitřku člověka - že si je jistý sám sebou a nenechá si líbit nějaké špatné zacházení. Vím, že je to těžké a taky to nemusí jít hned, ale přijde mi důležité být sama sebou, i kdyby to mělo znamenat, že někdo směrem k Tobě prohodí nějaký komentář.

Mrzí mě, že Tě někdo šikanoval - to určitě není v pořádku a nezasloužíš si, aby se k Tobě někdo takto choval. Přemýšlím, jak to máš ve třídě teď - zda jsou tam i spolužáci, se kterými se bavíš a je Ti s nimi dobře - říkám si, že i oni by Tě mohli podpořit a třeba se i za Tebe postavit, kdyby ses rozhodla svůj styl oblékání změnit. Pokud někdo takový je, zkus to s ním/ní probrat - někdy je dost úlevné sdílet svoje obavy a strachy nahlas a nezůstat v tom sama. Pokud máte na škole školního psychologa/psycholožku, možná by stálo za to zajít i za ním/ní a podívat se společně na to, jak svoje sebevědomí zvýšit.

Přejeme Ti, ať najdeš takový styl oblékání, ve kterém bude dobře hlavně Tobě.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Mrzí mě, že je toho na Tebe teď tolik. Musí to být hrozně vyčerpávající a není divu, že už nemáš na další věci sílu.

Nejsem si sice jistá, co přesně se u Tebe stalo, zda tuhle změnu a Tvé pocity něco zapříčinilo. Bývá ovšem fajn zapátrat po tom, jestli a kdy se něco změnilo. I to tě může navést k dalšímu řešení. Vzhledem k tomu, že toho moc o Tvé situaci nevím, můžu Ti zkusit popsat nějaká obecná řešení, která lidem v podobných situacích mohou pomoci. Vlastně mě jako první napadá, jestli máš blízko sebe někoho, komu by ses mohla svěřit? Vím, že jsi zmiňovala, že jsi o všechny blízké lidi přišla, přeci jen si ale říkám, jestli Tě někdo nenapadá? Myslím, že takovou tíhu bys neměla nést sama a moc bych Ti přála mít po svém boku někoho, kdo by Ti byl oporou. Někdo takový určitě může být i ve Tvé škole, třeba nějaký oblíbený učitel/učitelka, školní psycholog/psycholožka, nebo výchovní poradci.

Špatná období si můžeš představit jako špatné počasí. Přichází, ale po nějaké chvíli zase odchází. V takových chvílích o sebe možná potřebujeme více pečovat, víc odpočívat, obklopovat se věcmi, které nás těší a být i se sebou trpěliví, než zase vysvitne sluníčko, které přinese naději v lepší dny. I ty největší maličkosti, které Tě během dne alespoň na chvilku potěší a podpoří, jsou teď důležité. Můžeš si všímat, jestli jsou nějaké chvíle lepší než jiné, a co je během nich jinak. To Tě může nasměrovat k věcem, které Ti teď dodávají sílu. Nerada bych ale podcenila důležitost toho nebýt na to teď sama a v závěru Tě ještě jednou podpořila vyhledat pomocnou ruku. Zasloužíš si ji.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o pomoc, když Tě něco trápí.

Rozhodování může být někdy stresující, protože to vypadá, že když se rozhodneme pro jednu věc už to nejde změnit. Tak to není. Svá rozhodnutí můžeme měnit. Třeba hned po tom, co se pro něco rozhodneme a máme pocit, že by to mohlo být ještě jinak. Můžeš si všímat toho, jak se cítíš, když se pro něco rozhodneš a jestli je to opravdu to, co chceš a pokud ne, je možné své rozhodnutí změnit.

Pak mě taky napadá, že někdy nás trápí výčitky, protože ani jedno rozhodnutí se nám nelíbí. Přáli bychom si udělat oboje a to prostě ne vždy jde. Řešením může být to, že se zkusíš naladit sama na sebe a rozhodnout se pro to, co Ti v danou chvíli dává největší smysl. Někdy můžeš být ve škole, někdy je lepší být doma nebo třeba u babičky. Důležité mi přijde rozhodovat se dle toho, co si přeješ Ty. To je na tom nejdůležitější. Brát ohledy na všechny kolem sebe je vysilující a prostě se nejde zavděčit všem. Důležité je, aby ty ses v tom cítila dobře.

Napadá mě, z čeho Tvé obavy pramení. Děje se Ti, že Ti někdo Tvá rozhodnutí vyčítá? Přemýšlím nad tím, že by mohlo být nápomocné mluvit o tom, jak se cítíš a jak je pro Tebe rozhodování těžké s někým, komu důvěřuješ a to třeba s mamkou nebo jiným dospělým v okolí. Sdílet své obavy a probrat to, co druhým při rozhodování pomáhá a jak třeba pracují s výčitkami nebo obavami, které pak přichází.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že si píšeš o radu, když Tě něco trápí.

Vypořádávat se s takovým tlakem uvnitř sebe, o kterém píšeš, musí být náročné. Nikdo si nezaslouží trpět ať už fyzickou nebo psychickou bolestí a mrzí mě, že něco v Tobě Ti říká, jak se máš cítit a co si zasloužíš. O to víc Tě chci ocenit, že pro sebe hledáš pomoc.

Nejsem si jistá, zda bude nějaký jednoduchý nebo rychlý návod nebo rada, co dělat, jak se toho pocitu zbavit. Někdy je těžké pracovat s emocemi, vnímat je nebo projevovat. Říkám si, jestli jsou nějaké chvíle, kdy ten pocit, co nad Tebou sedí, tam není, nebo není tak silný. Jsou nějaké věci, které Ti ten pocit pomůžou utlumit, nebo neposlouchat? Možná by bylo fajn zkoušet si těchto chvil všímat, pokud tam jsou, a zkoušet hledat způsoby, co Ti od toho pocitu pomůžou ulevit. Někomu pomáhá svěřit se, jinému různé techniky pro uvolnění, které můžeš najít třeba v aplikaci Nepanikař, kterou si můžeš stáhnout do mobilu. Napadá mě, že by pro Tebe mohla být nápomocná i stránka Vzkazy na těle, která má spoustu rad pro lidi, kteří si ubližují - www.vzkazynatele.cz/portfolio-uvolnovacich-metod/. Fungují i na Instagramu.

Také si říkám, že to, co popisuješ musí být hodně náročné a přemýšlím, jestli je ve tvém okolí někdo, s kým o tom můžeš mluvit. Moc bych Ti přála mít pro sebe podporu. Napadá mě, zda by bylo možné svěřit se doma rodičům nebo někomu blízkému, školnímu psychologovi nebo oblíbenému učiteli. Můžeš pro sebe hledat i odbornou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta, se kterým bys mohl mluvit o tom, co zažíváš, a mohl by Ti pomoci cítit se lépe. Je důležité nezůstávat na to těžké sám. Zasloužíš si pomoc a přeji Ti, abys ji co nejdříve získal. Pokud bys o tom chtěl mluvit více, jsme Ti k dispozici na chatu nebo telefonu, kde je možné situaci více probrat. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti hodně sil.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Nedokážu posoudit, jestli to je divné nebo v pořádku, každá rodina má tohle trochu jinak a záleží na tom, jak se vzájemně domluví. Přijde mi ale hodně důležité, jak se při tom cítíš Ty - tedy jestli to je příjemné Tobě samotnému, nebo Ti to spíš připadá divné, nepřeješ si to a chtěl bys to jinak. Napadá mě, že je přirozené, že během dospívání to můžeme začít cítit tak, že si přejeme mít v koupelně a i při jiných činnostech soukromí.

Ráda bych Tě podpořila, aby sis sám všímal, co je Ti pohodlné a pokud je to pro Tebe tak v pořádku, není na tom nic špatného. Kdyby to ale bylo jinak, může být fajn si o tom s mamkou třeba promluvit, říct jí, že to tak nechceš, nebo se podle toho sám zařídit, aby Ti v tom mohlo být třeba lépe. Nevím, zda si spolu o takových věcech povídáte, ale přemýšlím o tom, že jestli bys měl pocit, že to pomůže, je možné ukázat jí i tento dotaz a naši odpověď.

Přejeme Ti hezké dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je skvělé, že máš s paní profesorkou hezký vztah, a že Ti tak může být oporou v trápení, které Tě tíží. Oceňuji Tvé odhodlání zajít za ní po hodině a zkusit ji poprosit o vyslechnutí, to zní jako fajn nápad. Zároveň díky rozhovoru s ní můžeš získat odpověď na svou otázku - z jakého důvodu na Tebe profesorka kouká a chová se možná trochu jinak, než doposud? Na to Ti totiž dokáže odpovědět pouze ona sama.

Jak to ale udělat? Můžeš si předem zkusit sepsat, co přesně bys chtěla profesorce říct. Pomůže Ti to utřídit si myšlenky a může být pak snazší vše říct i nahlas. Případně můžeš paní profesorce to, co si napíšeš, předat, jako takový dopis, kde si o tom, co zažíváš může přečíst.

Přijde mi ale důležité, že jsi ji už dříve zvládla o některých věcech, které Tě trápí, povědět. I když se jednalo jen o kousky trápení, už jsi s ní o podobných věcech dokázala mluvit. Zkus si tak vzpomenout, co Ti tehdy pomohlo v tom se jí svěřit? Šlo by to udělat i nyní? Co Ti k rozhovoru s profesorkou dokáže dodat odvahu?

Pokud se Ti nepodaří si rozvzpomenout, můžeš před rozhovorem s profesorkou vyzkoušet například krátké prodýchání, puštění si hudby nebo čtení si knížky, která Ti může poskytnout zklidnění, případně si vzít s sebou na podporu nějaký malý talisman.

Držíme Ti palce, ať rozhovor s profesorkou dopadne přesně tak, jak si přeješ.

Pěkné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

z Tvé zprávy vnímám, že to nemáš vůbec jednoduché. Mrzí mě, že jsi jak mezi přáteli, tak i v rámci své rodiny, z různých důvodů vystavena posměškům a chování, které Ti není příjemné. Nikdo si nezaslouží, aby mu druzí lidé dělaly věci, jaké se mu nelíbí. Přála bych Ti, aby pro Tebe škola a domov byly prostředím, kde se cítíš příjemně a bezpečně.

Přemýšlím teď nad tím, jestli máš u sebe člověka, kterému se můžeš svěřit s tím, co ve škole a doma prožíváš? Který by tě mohl vyslechnout a možná i poradit, jak kamarádům a rodině vysvětlit, že to, jak se k Tobě chovají, Ti není příjemné. Dovedu si představit, že by takovou osobou mohla být například Tvá oblíbená paní učitelka, nebo třeba školní psycholožka, pokud u vás ve škole působí. Zkrátka někdo, kdo by Ti mohl být oporou. Můžeš se tak zkusit zamyslet, kdo by tou důvěrnou osobou mohl být právě pro Tebe.

To, že jsi napsala do Alíkovi poradny, i přes to, že Ti to doma rozmlouvali, chtělo určitě velkou odvahu. Ráda bych Tě povzbudila k tomu, abys udělala pomyslný další krok a zkusila nepříjemnosti, jaké se Ti dějí, řešit s někým dospělým a nezůstávala na to sama. Pokud bys potřebovala probrat, jak to někomu říct, jsme Ti k dispozici i my na Modré lince - a to jak na chatu, tak i nonstop na telefonu www.modralinka.cz

Přejeme Ti hodně síly,

Modrá linka

Ahoj,
děkuji za důvěru a dotaz pro Alíka. Chci Tě ujistit, že žádný dotaz není divný. Vše, co nás trápí a nad čím přemýšlíme, si zaslouží pozornost. Chtělo odvahu ukončit vztah, který Tě zraňoval. Obvykle po rozchodu lidé potřebují čas a odstup, aby obnovili v sobě důvěru v to, že může přijít nový vztah. Obzvláště, když si z ukončeného vztahu neseme špatnou zkušenost. Rozhodně si nemyslím, že je s Tebou něco špatně. Spíše mě napadá, že jsi empatický a přemýšlivý a na kvalitě přátelství Ti záleží. Dopřej si odstup. Není třeba jít ze vztahu hned do nového. Čas jde možné využít péčí o sebe a ujasnění si, co bych chtěl/a v dalším přátelství. Dovol si jen být a nechat věci plynout a pozorovat sebe a své potřeby. Netlačit na sebe. Soustředit se také na kamarády a aktivity, které Tě naplňují, odvedou pozornost a dělají Ti radost. Také je moc fajn, pokud máš někoho blízkého a důvěryhodného, komu by ses mohl svěřit a popovídat si. Ono žít i singl je pro někoho cesta životem. Pokud by sis chtěl o svém prožívání promluvit více, můžeš si zavolat na bezplatnou a anonymní Linku Bezpečí 116 111 nebo se ozvat našim mentorům do poradny Sbarvouven.cz. Je fajn mít prostor pro sdílení.

Měj hezké dny,
za poradnu Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se znovu na Alíkovu poradnu obracíš.

Rozumím, že máš obavu z reakce kamarádky. Vidím, že je pro Tebe důležitá a chápu, že ta nejistota může být náročná. Přemýšlím nad tím, jestli jste s kamarádkou měly možnost mluvit o tom, že Tě její reakce znejistila a teď máš z toho, co se stalo, nepříjemný pocit. Říkám si, že občas máme větší obavy a daná skutečnost pak nemusí být vůbec tak špatná, jak se nám zdá. Proto Tě chci podpořit v tom si s kamarádkou promluvit. Může to být příležitost k tomu vyjasnit si celou situaci. Zároveň chci říct, že každý má jiné zájmy a to, že kamarádka úplně není zapálená do toho, co Ty, ještě neznamená, že se nemůžete přátelit. Můžeš zkusit jí vysvětlit, co na furry máš ráda a třeba pro ni bude pak jednodušší to pochopit.

Popisuješ nám svůj smutek a to, že se necítíš dobře sama se sebou ani doma. Vím, že tohle je něco, o čem nám píšeš opakovaně a já přemýšlím nad tím, zda jsi vyzkoušela něco z toho, co jsme Ti v minulosti doporučili. Píšeš, že se nechceš svěřovat doma rodičům ani babičce a máš trust issues a já rozumím, že je někdy těžké mít důvěru v dospělé, když máš špatné zkušenosti. Člověk v takových chvílích může cítit vztek i strach, to je přirozené, neznamená to ale, že jsou všichni stejní. Je důležité to zkoušet a o pomoc si říkat. Ráda bych Tě v tom podpořila, protože si pomoc zasloužíš a není v pořádku, abys na svá trápení zůstávala dlouhodobě sama. Pokud máš tu možnost, můžeš se zkusit obrátit se na někoho ve škole třeba na školního psychologa, nebo na některého z učitelů.
Někdy jsou potíže, které řešíme, větší, než dokážeme sami zvládnout, proto je důležité přizvat na pomoc někoho dospělého, kdo Ti pomoc pomůže najít nebo si s Tebou promluví a podpoří Tě. Zároveň existují i sociální služby, kam může dítě přijít i samo bez rodičů. Kontakty najdeš třeba tady www.mapotic.com/mapa-psychicke-pomoci. Věřím, že to chce odvahu udělat ten krok a na někoho se obrátit. Pokud je těžké někoho oslovit, můžeš o tom i napsat a to třeba nám na chat, kde se můžeme víc doptávat a přímo poradit konkrétní službu ve Tvém okolí nebo můžeš zavolat, abychom se mohli více doptávat a lépe Ti poradit. Alík neumožňuje konverzaci a doptávání se. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz

Přejeme Ti, ať brzy získáš pomoc.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Z Tvých slov vnímám velké vyčerpání a přetížení. Není divu, že Tě rozpláčou i zdánlivé maličkosti. Zdá se mi, že jsi na sebe hodně přísná. Představuju si, že když se člověk cítí oproti ostatním ve všem tak nějak horší, musí být hrozně těžké vidět, kolik toho už děláš, jak se snažíš a co jsi dokázala. Současně já ale vidím, jak hodně Ti na věcech, které děláš pro svůj sen, záleží a dáváš jim všechno, co je ve Tvých silách. To je opravdu obdivuhodné. Máš v sobě velké odhodlání, zájem a pečlivost.

Přijímačky jsou velký stres pro každého, i když se to mnohdy na první pohled nezdá, protože všem přinášejí nějakou změnu, obavy a nejistotu. Je v pořádku se na ně připravit nejlépe jak dovedeš, postupně se zlepšovat a nabírat nové znalosti a zkušenosti. Je to proces a stále máš nějaký čas před sebou. Co se týče vztahů - to, že Ti zatím nikdo nenapsal neznamená, že nejsi krásná nebo zajímavá. Každý člověk dozrává jiným tempem a ten pravý čas pro Tebe ještě zcela jistě přijde. Nenechej tyhle myšlenky ovlivnit to, jak se na sebe díváš, protože jsi mnohem víc než to, jak se vidíš očima ostatních.

Pláč a únava mohou být známky toho, že jsi pod příliš velkým tlakem. Když se cítíš zahlcená a ztracená, může pomoci, když se svěříš někomu, komu důvěřuješ - doma, ve škole nebo někomu dalšímu blízkému. Zasloužíš si nějaké chvíle klidu a štěstí i teď, nejen až se dostaneš na svůj vysněný gympl. Je v pořádku si v tom říct někomu o pomoc a nezvládat tak těžké období sama. Sdílená starost je totiž vždycky o něco menší. Možná Tě taky napadne něco dalšího, díky čemu si můžeš alespoň trochu odpočinout a načerpat síly, které teď bezesporu hodně potřebuješ. Tvoje zdraví není o nic méně důležité, než přijímačky a moc bych Ti přála, abys ve škole mohla zase nacházet radost a úlevu, víc než stres a trápení.

Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Moc mě mrzí, čím vším si poslední dobou procházíš. Z Tvé zprávy si představuju, že toho na Tebe už musí být fakt hodně, co Tě vyčerpává a bere Ti energii. Proto je to asi velký tlak slyšet od druhých, že už bys měla být lepší. I když se snažíš, některé věci zkrátka potřebují čas, nebo nám v nich schází podpora a zdroje pro čerpání dalších sil, abychom se skutečně mohli zlepšit.

Ztratit kamarádky je těžké, a když se k tomu přidá ještě změna školy, tak to může vést k velké osamělosti. Není divu, že si v nové škole, kde už se všichni znají, připadáš trochu jako cizí. Možná to chce čas, nové vztahy se nevytvářejí hned. Třeba tam jsou lidé, kteří by Tě rádi poznali, jen to ještě nevíš. Můžeš se pokusit na někoho usmát, nebo někoho, kdo se Ti zdá fajn, oslovit třeba o přestávce. I malý krok nebo víc malých kroků někdy může vést k velkým výsledkům.

To, že Tě ztráta křečka mrzí, znamená, že jsi ho měla opravdu moc ráda, a není nic špatného na tom, jak to teď cítíš. Každá ztráta bolí a každý ji zvládá po svém. Občas je potřeba si dovolit nějaké pocity prožít, abychom se s tím zvládli srovnat - i když je to smutek. A ohledně Tvých rodičů věřím, jak může být frustrující, když se snažíš, ale máš pocit, že to není dost. Možná si ani neuvědomují, jak moc do toho dáváš. A přemýšlím, jestli Tví rodiče ví, jak moc se cítíš „na nic“, jak to otevřeně píšeš nám. A přemýšlím také, co by Tví rodiče potřebovali od Tebe slyšet, abyste Ti mohli o něco lépe porozumět.

Napadá mě, jestli pro sebe máš něco, co Tě v těchto dnech těší a přináší Ti radost? Může být fajn toho pro sebe víc využít, aby sis mohla odpočinout. A kdyby si nenašla podporu u rodičů, je někdo další, komu se můžeš ve své blízkosti s důvěrou svěřit? Moc bych Ti přála, abys na to nemusela být sama. Možná je někdo takový i ve škole, třeba školní psycholog nebo nějaký fajn učitel. Myslím, že mít s kým své trápení sdílet je mnohdy to nejcennější, co pro sebe v podobných situacích můžeme udělat. Můžeš přijít i na chat Modré linky nebo zavolat na naši linku důvěry (kontakty najdeš zde: www.modralinka.cz), kde můžeme Tvou situaci víc probrat a víc Tě podpořit.

Moc Ti držíme palce, aby pro Tebe následující dny byly už jen snazší.

Modrá linka