Ahoj z Modré linky,

z Tvých řádků vnímám, že pondělky pro Tebe bývají hodně těžké a že stres, který zažíváš, Ti zasahuje do zdraví i do fungování ve škole. To, co popisuješ – svědění hlavy, bolest na hrudi, potíže s dýcháním, nevolnost a velký strach – nejsou maličkosti. Může se jednat o tělesné reakce na stres (tak, jak i Ty sama píšeš), které je potřeba brát vážně. Je dobře, že o tom mluvíš a hledáš možnosti, jak si pomoci.

Se stresem při prezentování Ti může pomoci, když si zkusíš prezentaci několikrát nanečisto říct doma, třeba před zrcadlem nebo před někým blízkým. I tak ale chápu, že před třídou je to úplně jiné. Pokud se Ti při prezentaci špatně dýchá a máš pocit, že to nezvládneš, může pomoci soustředit se na pomalé dýchání – doporučím Ti stáhnout si aplikaci Nepanikař, kde najdeš různá dechová cvičení. A nebo si i před hodinou zkusit najít chvíli pro sebe, kdy budeš mít prostor na zklidnění – třeba si pustit písničku, napít se, dát si studenou vodu na obličej nebo na chvíli odejít na klidné místo. Napadá mě také možnost svěřit se učitelce s těžkostmi, které Tě ohledně prezentování provází, a probrat s ní alternativní možnost odevzdání prezentace než-li její prezentování před třídou, jako například prezentování pouze před učitelkou. Podporu by Ti mohla nabídnout i školní psycholožka, pokud ji ve škole máte.

Stejně jako i kolegové v odpovědích na Tvé předchozí dotazy Tě i já povzbudím k tomu, abys na své potíže nezůstávala sama. Někdy rady z Alíkovi poradny mohou pomoci, někdy se ale může hodit své trápení probrat s někým, kdo Tě má možnost vyslechnout, a o všem, co Tě tíží, se s Tebou pobavit do větší hloubky. Pokud bys nechtěla vše řešit s učitelkou informatiky, můžeš se svěřit jiné dospělé osobě, které důvěřuješ a můžeš se jí s prožíváním stresu svěřit, třeba zmíněné školní psycholožce nebo třídní učitelce.

Co se týče svědění hlavy – určitě by bylo dobré zajít za praktickým (dětským) lékařem. Může zhodnotit, zda za svěděním pokožky není nějaký kožní problém. Případně fyzickou potíž vyloučit a doporučit Ti návštěvu psychologa/psychoterapeuta, který Ti může pomoci naučit se se stresem pracovat tak, aby byl pro Tebe zvládnutelný. Zkus tak návštěvu lékaře probrat se svými rodiči.

Pěkné dny a dostatek sil k dalším krokům, které povedou k tomu, abys takové zkoušky snadněji zvládala.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Dává mi naprostý smysl, že situace kolem výběru střední školy v Tobě teď vyvolává hodně emocí - nejistotu, smutek i možná strach. Je úplně v pořádku, že Tě to rozplakalo. Je to velká změna, možná i překvapení, a je přirozené, že máš smíšené pocity. Zmiňuješ i to, že to je takový neurčitý pocit, kdy na jednu stranu víš, že by to pro Tebe mohla být jistota, pokud bys neměla dostatek bodů z přijímaček, ale zároveň z toho máš velký strach. Může být hodně zahlcující se v těch pocitech jen vyznat.

Nejsem si jistá, čím to právě u Tebe je, že Tě tato představa stresuje, co vzbouzí Tvé obavy. Mně teď běží hlavou, že to, že Ti paní učitelka soukromou školu doporučila ještě neznamená, že jsi v něčem selhala. Každý má jinou cestu a někdy nám život nabídne jinou možnost, než jsme si původně představovali, což však neznamená, že ta cesta bude horší. Možná Tě na soukromé škole čekají lidé a prostředí, které Ti bude sedět víc, než si teď dokážeš představit. Zároveň Ti chci říct, že je úplně v pořádku teď s tou představou ještě třeba nebýt úplně v souladu, přeci jen sis to tak původně nepředstavovala a může nějakou chvilku trvat, než se s touto myšlenkou sžiješ. Je to důležitý krok k tomu, abys tu novou možnost dokázala jednou přijmout a třeba v ní i najít něco dobrého.

Myslím ale i na to, zda by sis o tom třeba chtěla s někým promluvit - často totiž pomáhá svá trápení sdílet s někým, kdo je nám blízký a dokáže nás podpořit. Může to být třeba někdo z rodiny, nebo z Tvých přátel a blízkých. Můžete se společně na tu školu třeba podívat, popovídat si o tom, co Tě na té představě trápí, nebo naopak zkusit najít něco pěkného, co by Tě tam mohlo čekat. Zároveň mi to ale zní, že tato možnost ještě není rozhodnutá - prozatím nevíš jistě, na kterou školu půjdeš. Chci Tě proto ještě na závěr povzbudit v tom, že stále existuje naděje v to, že věci dopadnou tak, jak by sis sama víc přála.

Budeme Ti držet palce s výběrem školy.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

pojďme se na to mrknout bod po bodu:)

🌡️ Je medicína tak těžká, jak se říká?

• Medicína (vysoká škola) je náročná, protože je tam hodně učení, hlavně z paměti – anatomie, biologie, farmakologie, pitva... Pokud tě to baví, dá se to zvládnout😊 Prvním krokem by bylo jiít na gymnázium.
• Co se týče ostatních středních škol - zdravotnické obory jako porodní asistentka, fyzioterapeutka nebo zubní laborantka jsou taky náročné, ale jinak než gympl – je tam víc praxe, práce s lidmi a méně třeba literatury nebo složitých rovnic.

🧪Fungují testy na zdravku jinak než na gympl? Většinou ANO.

• Gymply berou především podle výsledků z přijímaček (CERMAT).
• Zdravotnické školy někdy počítají i průměr známek, zájmové činnosti, motivační dopisy nebo pohovory. Takže když máš třeba slabší matiku, ale skvělý přístup, motivaci a třeba i zájem o první pomoc nebo kroužek, můžeš mít větší šanci než jen podle testů.

🎯Mám se svým skóre šanci dostat alespoň někam, když trochu máknu?

Rozhodně ano! 💪

• 22 bodů z matiky není špička, ale vůbec to není ztracený. Český jazyk máš výborně našlápnutý.
• Navíc máš celý rok na to zapracovat na přijímačkách. Klidně si zkus tréninkové testy, nebo popros o doučko nebo online kurzy. Stačí se zaměřit na trénování typických úloh z CERMATu. A hlavně klid a rozvahu – testy se zlepší hlavně praxí💕

🔁 Co když mě to přestane bavit – můžu pak změnit obor?

• Ano, i když bude třeba překonat nějaké překážky, nebo si něco dostudovat.
• Většina oborů na středních zdravotnických školách dává základ, který můžeš využít i jinde: Fyzioterapeutka může jít i na sportovní školu. Porodní asistentka může třeba studovat i sociální práci. Můžeš přestoupit na jinou střední nebo později jiný obor na vysoké.

🌈 Hodím se na to povahově?

• To musíš posoudit sama :) Můžeš to probrat i s rodiči, se svým okolím, s kamarádkami a kamarády, s výchovným/kariérovým poradcem ve škole.
• Zkus si odpovědět na otázky: Chci pomáhat lidem? Zajímá mě lidské tělo a příroda? Vím, jak vypadá běžný den lékaře/zdravotní sestry? Co vše musí v práci dělat?

Držím ti palce, ať se ti splní, co si přeješ!
Linda

Ahoj milá pisatelko,

rozumím, že tě to hodně trápí, a je fajn, že to chceš řešit včas. Pokusím se ti to vysvětlit co nejjasněji, abys věděla, co můžeš čekat a co s tím můžeš dělat.

• Neklasifikováno znamená, že tě učitel/ka nemohl/a ohodnotit známkou, protože jsi neměla dostatek podkladů – třeba chyběla většina testů, nebyly dodané úkoly, nebo jsi moc chyběla.
• Nejde o pětku, ale je to problém, protože vysvědčení bez známky z povinného předmětu není platné.

🏫 Co se stane, když máš neklasifikováno na konci 2. pololetí v 9. třídě?

• Musíš dělat opravné zkoušky (někdy se říká „doplňovací zkoušky“) – obvykle v srpnu.
• Pokud zvládneš tyto zkoušky, normálně dostaneš vysvědčení a můžeš nastoupit na střední školu.
• Pokud je nezvládneš, nebo se k nim ani nedostavíš, nemáš platné vysvědčení a musíš opakovat 9. ročník.

Co můžeš udělat teď?

Promluv si s učiteli – klidně si připrav, co jim chceš říct, nebo jim napiš.

• Co ti konkrétně chybí k tomu, abys mohla být klasifikovaná?
• Je ještě čas něco doplnit nebo napravit?

Zeptej se výchovného poradce nebo třídní učitelky, co by ti doporučili a jestli ti mohou pomoct domluvit si plán, jak to dohnat. Pokud to nestihneš do konce roku, domluv si co nejdřív termíny opravných zkoušek.

Je vidět, že ti na škole záleží a že chceš jít dál – to je velké plus! I když je to teď stresující, neznamená to konec světa. Když budeš aktivní a nenecháš to být, máš velkou šanci to zvládnout.

Držím ti palce!
Linda

Ahoj z Modré linky,

rozumím, že je pro Tebe těžké rozloučit se s oblíbenou učitelkou, kterou máš hodně ráda. Zažívat odchody lidí, kteří jsou pro nás důležití, bývá náročné a je fajn, že hledáš způsoby, jak to co nejlépe zvládnout.
Mrzí mě, že je to pro Tebe teď tak těžké, že kvůli tomu pláčeš. Říkám si, jaké pro Tebe bylo loučit se s učiteli dřív, třeba na prvním stupni a jestli bylo něco, co Ti pomohlo to zvládnout. Může to třeba pomoct i teď. Odchody učitelek na mateřskou dovolenou je něco, co člověk nečeká a nedá se na to připravit. Přemýšlím nad tím, že můžeš vymyslet nějakou drobnost, kterou bys učitelce mohla dát nebo se domluv se spolužáky a můžete pro ní vymyslet nějaké překvapení na rozloučenou. Věřím, že by jí to udělalo radost a pro Tebe by to mohlo být něco, co by Ti pomohlo se s ní rozloučit a jak bys jí dala najevo, že Ti na ní záleží. Můžeš jí i říct, že je Tvá oblíbená učitelka a že pro Tebe hodně znamená, to by jí mohlo potěšit.

Pokud jde o to, jak se vyrovnat se svými pocity, přijde mi důležité dát průchod tomu, co cítíš, a klidně si poplakat. Zároveň je nápomocné, když mluvíme o tom, co se nám děje. Můžeš o tom mluvit třeba s kámoškou nebo s rodiči, kteří Tě můžou podpořit a společně můžete vymyslet, co pro sebe teď potřebuješ. V neposlední řadě je fajn dělat věci, které máš ráda, a které Ti zlepší náladu ať už jsou to koníčky, trávení času s přáteli nebo s mazlíčkem, pokud nějakého máš.

Přejeme Ti, ať je Ti ve škole hezky.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si umíš říct o radu, když se necítíš dobře.

Představuju si, že tohle chování od spolužáků musí být fakt náročné. Zvlášť, když se to děje dlouhodobě a týká se to věcí, které máš ráda. Někdy si spolužáci a kamarádi dělají srandu a nenapadne je, že nám to ubližuje a je to už moc. Proto přemýšlím nad tím, jestli jsi někdy řekla, že Ti to není příjemné. Ozvat se a vymezit se může být někdy těžké, ale říkám si, že to je něco, co může být způsob, jak dát najevo, že Ti to vadí a nechceš, aby to pokračovalo. Pokud takové chování trvá dlouho, tak je to otravné a je jasné, že nechceš, aby to pokračovalo. Přemýšlím, co Ti pomáhá tyhle situace zvládat, jestli to jde ignorovat třeba díky blízkým kamarádkám.

Pokud jde o to, co můžeš dělat tak jako první mě napadá svěřit se někomu blízkému, třeba rodičům, aby věděli, jak náročné to pro Tebe je. Společně můžete vymyslet, co můžeš dělat a třeba si mohou i promluvit s třídní/m učitelkou/učitelem u vás ve škole a poprosit je, aby vymysleli citlivý způsob, jak s tím pracovat. Zároveň je tu i možnost svěřit se přímo někomu ve škole ať už učiteli, kterému důvěřuješ, nebo školnímu psychologovi a vymyslet způsob, co s tím můžeš dělat.

K dispozici jsme Ti i my a to buď na chatu nebo telefonu, kde je větší prostor pro doptávání. Kontakty najdeš na www.modralinka.cz

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že se umíš svěřit, když zažíváš něco náročného.

Píšeš o události, která se stala v prosinci a já přemýšlím nad tím, jak jsi to do teď ty 4 měsíce zvládl. Představuju si, že musí být náročné chodit do školy a čelit opakovaně posměchu od kamarádů a spolužaček. Ve třídních kolektivech to někdy není fér a mrzí mě, že Ty teď zažíváš od spolužáků takové chování. Jsem ráda, že sis napsal o pomoc a nezůstáváš na to sám. Psal jsi, že kamarád Kim Tě přesvědčoval, aby ses přiznal k něčemu, co se nestalo a mě napadá, jestli sis o tom s Kimem a dalšími blízkými lidmi do teď promluvil a mohl jsi vyjasnit, jak to bylo a že Ti Tohle, co se děje, není příjemné. Chodit do školy v situaci, kdy si o Tobě spolužáci myslí, že jsi „úchyl“, jak jsi psal, mi přijde hodně náročné a chápu, že Ti v tom není dobře. Říkám si, že to chce hodně síly zvládat to a čelit nepříjemnostem. Přemýšlím nad tím, zda ses s tím někomu svěřil a požádal ho o pomoc. Třeba rodičům doma, staršímu sourozenci nebo třídní/mu učitelce/učiteli nebo třeba psychologovi, pokud ho ve škole máte. Tyhle situace jsou náročné a přijde mi důležité, aby Ti někdo pomohl zlepšit to, jak se ve škole cítíš.

Je důležité, abys na své trápení nezůstal sám a získal pomoc a podporu. Učitelé jsou ve škole i od toho, aby podpořili žáky a pomohli jim pracovat s náročnými situacemi a to co zažíváš rozhodně není v pořádku. Chci Tě proto podpořit v tom svěřit se někomu, komu důvěřuješ a společně můžete vymyslet, jak si se situací poradit a co bys potřeboval. Psal jsi, že jsi dokonce přemýšlel o skoku z okna. Představuju si, že cítíš velký tlak a je to pro Tebe hodně těžké.

Napadá mě, že krom podpory ve škole můžeš využít pomoc i mimo ni třeba na chatu nebo telefon linek důvěry, kde můžeš situaci probrat víc a kde je možné se doptávat. Kontakty na naši linku i chat najdeš na na www.modralinka.cz

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš líp.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

je vidět, že jsi motivovaná a máš jasný cíl – a to je na začátku nejdůležitější! :)

1. Mám naději na přijetí?
Myslím, že naděje tam je Tvých 22 bodů z matematiky sice není maximum, ale je to víc než minimum pro přijetí – a když to zkombinuješ s výbornou češtinou (klobouk dolů!), tak je reálné. Navíc – jak jsi správně odhadla – mimo velká města je konkurence menší - porovnej si to s výsledky pro konkrétní školu, na kterou se hlásíš (bohužel jsi ji neuvedla a tak nemohu dát konkrétnější odpověď).

2. Jak zvýšit počet bodů v matematice?

• Trénuj typové úlohy z minulých let. Cermat úlohy se dost opakují – forma zadání i postup. Čím víc jich uvidíš, tím míň tě něco zaskočí.
• Dělej si sbírku chyb. Vždy si napiš, proč jsi nějakou úlohu pokazila. Nejen že zjistíš, co ti nejde (zlomky, procenta, rovnice...), ale pomůže ti to se tomu cíleně věnovat.
• Sleduj online videa – někdy to vysvětlí úplně jinak než ve škole a najednou to zapadne.
• Počítej s někým dalším. Když ti to někdo vysvětlí živě (klidně i kamarád nebo sourozenec), můžeš rychleji pochopit, co děláš špatně.
• Simuluj si přijímačky doma. Stopni si 70 minut a zkus test v kuse. Učíš se tím i strategii – co řešit hned, co přeskočit, kde se nezaseknout.

3. Jak se vyrovnat s tím, když mě nevezmou ani na jeden gympl?

🌱 Tohle je těžké, ale pamatuj: Škola není osudová volba. Mnoho lidí se na gympl nedostalo – a přesto jsou teď úspěšní, studují, podnikají nebo dělají práci snů. Pokud se to stane, neznamená to, že nejsi dost dobrá. Znamená to jen, že se tvůj plán trochu změní.
✨ Ekonomka může být odrazový můstek. Když budeš chtít, můžeš si doplnit vědomosti sama, přestoupit později na jinou školu nebo si vše dohnat na vlastní pěst. Hlavní je tvoje vnitřní motivace – a tu rozhodně máš!

A klidně si dovol si poplakat, naštvat se nebo být zklamaná – ale nezůstávej v tom dlouho. Vždycky bude další krok, který můžeš udělat.

4. Je nějaká šance na přijetí na medicínu z ekonomky?

Ano :) Je to určitě těžší cesta, ale není nemožná. Někteří lidé šli z hotelovky, ekonomky nebo úplně jiných oborů – a medicínu dali. Co to obnáší?
✔️ Samostudium biologie, chemie a fyziky. Nejlépe podle požadavků jednotlivých lékařských fakult (většinou testy SCIO nebo vlastní přijímačky).
✔️ Kurzy nebo doučování. Pokud by to šlo finančně nebo časově.
✔️ Dlouhodobý plán. Už od prváku vědět, že půjdeš jinou cestou a připravovat se s předstihem.

Držím ti moc palce 🍀💚 a nezapomeň – tvůj sen je možný, i když cesta bude trochu klikatá.

Linda

Ahoj milá pisatelko :)

Je vidět, že o své budoucnosti přemýšlíš do hloubky a že chceš dělat něco, co tě baví a dává ti smysl To je skvělý základ - spousta lidí si ještě dlouho po škole hledá odpovědi.

Pokud chceš učit na střední škole (jako je zdrávka), nestačí jen vystudovat ten obor (např. zdravotnickou školu). Potřebuješ vysokoškolské vzdělání v daném oboru a pedagogické vzdělání. Máš dvě možnosti:

1. Studovat učitelství: Například učitelství odborných předmětů pro střední školy – třeba výchovu ke zdraví, biologii, chemii, fyziku...
2. Studovat obor (např. chemii, právo...) + doplnit si pedagogické minimum - některé školy nabízejí tzv. doplňkové pedagogické studium, které tě připraví na učitelskou dráhu, když už máš odborné vzdělání.

Kde bys mohla využít fyziku a chemii a zároveň mít dobré povolání?
Tady je pár nápadů – vybrala jsem takové, kde to může být zároveň zajímavé, užitečné, a dobře placené:

🧪 Učitelka fyziky a chemie – máme dlouhodobě málo učitelů na tyhle předměty, takže si budeš moc vybírat, kde pracovat. Navíc dobrý/á vyučující může dětem změnit život (možná jako ten/ta na tvém gymplu 😊).
🧬 Laborantka / vědecký pracovník – například ve zdravotnictví, farmacii, potravinářství nebo výzkumu. Využiješ chemii i fyziku. Je třeba mít VŠ – třeba přírodovědu nebo nějaký technický obor.
💉 Biomedicínský inženýr – propojuje fyziku, medicínu a technologie. Pracuješ třeba s přístroji, které zachraňují životy.
🚀 Technické obory – elektrotechnika, strojírenství, informatika. Fyzika se hodně uplatňuje i tady, a často jde o dobře placené práce.
🧫 Forenzní expertka – třeba u policie, kde se kombinuje chemie s detektivní prací.

Je úplně v pořádku, že tě neláká jít přesně ve stopách mamky. I když ti chce pomoct a má dobré úmysly, tvoje cesta může být jiná – a pořád správná. Být učitelkou, navíc třeba s vášní pro fyziku nebo chemii, je úžasné a hodně důležité povolání. Zkus si s mamkou promluvit, proč nechceš na práva a proč Tě láká učitelství. Dobrým krokem může být také jít za kariérovou poradkyní (výchovnou poradkyní), která vám rozhovor ulehčí. Buď je k dispozici přímo ve škole zdarma, nebo si můžete někoho najít (a zaplatit).

Držím Ti palce na cestě k učitelství,
Linda

Milá dívko,

děkujeme za dotaz. Situaci, kdy se ti někdo posmívá opravdu není příjemná. A rozumím tomu, že se v tom necítíš dobře. Bude teď ale lepší, když si o tom promluvíš s někým dospělým ve škole. Chování spolužáka vůči tobě není správné a mohl by to být i začátek chování, kterému se říká šikanování. Ať už vůči tobě či vůči někomu jinému. A proto bude lepší, když o tom třídní učitelka bude vědět. Ty sama zkus to, co ti říká, nevnímat osobně, on k tomu nejspíš žádný důvod nemá a je to jen projev jeho vlastních psychických potíží, které s tebou vlastně nesouvisí. To ale neznamená, že si může takové chování vůči tobě dovolovat a ty ho musíš snášet. Zkus o tom tedy ve škole s učitelkou či školním psychologem promluvit. Máš na to právo aby ses ve škole cítila dobře a v klidu. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

z Tvých řádků vnímám, že to, jak se k Tobě a celé Tvé třídě asistentka chová, Ti není vůbec příjemné. Nedovedu si ani představit, jak Ti ve třídě musí být, pokud cítíš, že se asistentka vůči Vám chová nespravedlivě.

Píšeš, že bys ji chtěl zkusit říct, co v Tobě její chování vyvolává za pocity. Obdivuji Tvou odvahu. Je to určitě jedna z možných cest, kterou můžeš vyzkoušet. Je možné, že tak asistentka bude mít pro Tebe i pro třídu větší pochopení.

Zároveň bych Ti ale přála, abys na to vše nebyl sám. Říkáš, že situaci se snažila řešit už i mamka spolužáka, ale nic se nezměnilo. Já teď přemýšlím nad tím, že obvykle může pomoci, pokud na nevhodné chování upozorní více lidí, ne jen jeden.

Je někdo, kdo by ve třídě mohl být Tvým spojencem? Například nějaký další spolužák, který se ohledně situace s asistentkou cítí podobně, jako Ty? Mohli byste se pak společně (nebo případně i jenom Ty sám, pokud by nikdo takový ve třídě nebyl) zkusit svěřit s tím, co se Ti nelíbí, například své třídní učitelce nebo výchovné poradkyni či metodikovi prevence, kteří ve škole taky působí, a mohli by Ti pomoci celou věc začít řešit. Také mě napadá zkusit vše probrat i se svými rodiči, kteří by o tom, co zažíváš, měli vědět, a mohli Ti v tom být oporou. Můžeš promyslet všechny zmíněné varianty.

Přejeme hodně síly,

Modrá linka

Ahoj Eli.

Věřím, že se na lyžák opravdu netěšíš a jen jeho představa Tě teď dost trápí. Dává to smysl, když se ve třídě necítíš dobře. Je mi líto, že takové obavy máš a nikdo z dospělých Tě nevyslyšel tak, jak jsi nejvíc potřebovala.

Úlevu bych Ti moc přála, neumím Ti ovšem bohužel odpovědět, jak být nemocná, nebo jak rodiče a učitelku určitě přemluvit a lyžáku se vyhnout. Myslím si, že když doopravdy nechceš jet, možná by stálo za to zkusit to znovu probrat s rodiči. Nevím, jak to dopadlo posledně, ale napadá mě, že kdybys jim možná ještě jednou upřímně popsala to, co Tě tak moc trápí, mohli by tomu ještě o něco lépe porozumět a sami to zkusit s učitelkou nějak probrat. Třeba se podaří vymyslet nějaký kompromis, který bude pro vás všechny přijatelný.

Pokud by se to ale nepovedlo a na lyžák bys musela jet, možná by pomohlo připravit si předem plán, jak to tam zvládnout. I to mnohdy dokáže přinést nějaký klid a podpořit nás, že je alespoň něco malého, na co se můžeme každý den spolehnout. Zkus se zamyslet nad tím, co by Ti lyžák umělo zpříjemnit, pomohlo Ti cítit se líp - oblíbená knížka, hudba, plyšák... Napadá Tě něco takového? Nemusíš se nutit do toho si lyžák užít, když si ve třídě opravdu s nikým moc nerozumíš. Myslím, že by to bylo dost náročné pro každého. Naopak se můžeš zaměřit na to, co Ti pomůže to nějak přečkat. I když teď máš pocit, že se budeš jen trápit, třeba Tě překvapí, že se najdou i malé okamžiky, které tak špatné nebudou.

Držíme Ti palce a přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si umíš říct o radu, když Tě něco trápí.

Je fajn, že Tě tenhle rok baví se učit, zároveň mě mrzí, že se tam teď bojíš chodit. Umím si představit, že je těžké, když ve škole nemáš kamarády, se kterými bys svou radost ze čtení a učení mohla sdílet. Věřím, že v takových chvílích se člověk může cítit smutný a chce působit co nejlépe a nedělat chyby. Chci Ti říct, že chyby děláme každý a je to naprosto přirozené. Splést se může i učitel při výuce, možná sis toho už taky všimla. Díky chybám se učíme a je fajn se naučit je přijímat. Ale je mi jasné, že to nemusí být vůbec příjemné.

Píšeš o tom, že je Ti trapně, když vidíš paní učitelku, jak Tě zvláštně sleduje při čtení. Napadá mě, že si mohla všimnout toho, že tam sedáváš sama a čteš si. Možná i přemýšlela nad tím, že by si s Tebou o tom popovídala, ale zatím nepřišla na to, jak to udělat. Říkám si, že pokud chceš, můžeš si s ní promluvit o tom, že sis toho všimla, případně, pokud máte pěkný vztah, se jí můžeš i svěřit s tím, že ve třídně zatím nemáš kamarády a tak si raději čteš.

Je důležité, aby ses ve škole cítila dobře a proto si říkám, že by bylo moc fajn svěřit se někomu blízkému, komu věříš, s tím, jak Ti je, a promluvit si o tom, co bys potřebovala. Třeba paní učitelce ve škole, rodičům nebo třeba školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. Někdy je těžší najít si kamarády a chápu, že se můžeš stydět. Říkám si, že díky společným koníčkům a aktivitám může být snadnější začít spolu mluvit a postupně vybudovat přátelství.

Pokud by sis o tom chtěla promluvit víc, jsme Ti k dispozici na chatu nebo telefonu, kde je možné více se doptávat a poradit Ti. Kontakt najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš ve škole lépe.

Modrá linka

Ahoj,
u dotazů k přijímacímu řízení bývá nejjednodušší navštívit stránky školy, kde informace bývají, a nebo je možné se obrátit i na konkrétní školu, případně se na ní zeptat třeba při dni otevřených dveří.

Na webu tebou zmiňované školy mají přímo stránku k přijímacímu řízení a na ní i kritéria k jednotlivým oborům. U pedagogického lycea uvádějí, že praktická zkouška je z hudební nebo výtvarné nebo dramatické výchovy. Zároveň tam i mají, že se z ní dá získat maximálně 45 bodů, což také odpovídá jedné z nich. Všechny tedy absolvovat není potřeba, jedna stačí.

Ahoj z Modré linky,

jsem ráda, že ses rozhodla si říct o radu. Mrzí mě, že jsi přišla skoro o všechny kamarádky. To věřím, že je samo o sobě dost náročné. Umím si představit, že když teď navíc sedíš s někým, kdo Ti není příjemný, je to o to těžší.

Píšeš, že bys spolužačce nějak chtěla říct, že s ní nechceš sedět. Běží mi k tomu hlavou, že to možná nepůjde říct bez toho, aniž by to u ní nevyvolalo nějaké pocity zranění nebo naštvání apod. Přijde mi v pořádku vyjádřit, že Ti sezení spolu nevyhovuje a že bys to ráda změnila. Pokud je to pro Tebe těžké říct, můžeš jí to zkusit i napsat. Nevím ale, jak to má ona, jestli stojí o to s Tebou sedět nebo ne. I možná podle toho bude pak vypadat její reakce.

Říkám si také, že spolu sedíte už rok a kladu si otázky, jak jste to vlastně doteď spolu zvládaly a jestli ještě pro Tebe existuje možnost, že byste to ještě spolu zkusily. Umím si představit, že jsou asi některé věci, které Ti u této spolužačky vadí nebo Ti jsou nepříjemné, a proto s ní sedět nechceš. Napadá mě tedy otázka, zda jsou to věci, na kterých by se dalo pracovat (např. nějaké zlozvyky, způsoby komunikace), probrat je spolu a zkusit změnit, nebo jsou to věci (např. osobnost, vlastnosti druhého), které změnit moc nejde.

Chci Tě každopádně podpořit v tom, aby ses odvážila se spolužačkou o tom, co Ti nevyhovuje, mluvit. Věřím, že by to mohlo pomoci, ať už to bude znamenat, že už spolu sedět nebudete, nebo třeba že si budete umět lépe vyjít vstříc a tak sezení spolu zvládnout.

Přejeme Ti, ať je Ti ve škole dobře.

Modrá linka