Díky za podrobný a upřímný dotaz. Je vidět, že nad svou budoucností uvažuješ komplexně – a to je dobrý začátek, protože svět bude dost komplexní místo.

Než přejdu ke konkrétním směrům, chci zdůraznit jednu věc, která v dnešní době platí víc než dřív: Většina dnešních profesí bude za 10 nebo 20 let vypadat úplně jinak. Mnohé profese budoucnosti dnes ještě ani neexistují. Umělá inteligence, digitalizace, klimatické změny i proměna společnosti zásadně mění pracovní trh. Vzdělávací systémy se těmto trendům přizpůsobuje se zpožděním.

Co z toho plyne? Nemá velký smysl hledat „jeden správný obor na celý život“. Mnohem důležitější je rozvíjet dovednosti, které ti umožní se dobře přizpůsobovat, učit se nové věci, přemýšlet v souvislostech, adaptovat se na nové situace, využívat různé nástroje a především pragmaticky a kooperativně komunikovat s ostatními.

Všechno, co jsi popsal – psaní, hudba, herectví, diskuze, politika, zájem o vědu – jsou aktivity, které tyhle dovednosti velmi dobře rozvíjejí. Takže i když zatím nevíš, jaký konkrétní obor zvolit, už teď jdeš směrem, který ti dává široké možnosti.

Pokud hledáš nějakou „obecnou“ vysokou školu, která kombinuje vše, o čem mluvíš, možná nejblíže je FHS UK, ktrá je od začátku vymyšlená právě tak, aby nabízela obecný přehled. Nebo si můžeš vybrat jeden směr jako hlavní, studovat jej třeba na FF UK nebo FSV UK (mám přehled hlavně o univerzitách v Praze, ale samozřejmě jsou podobné fakulty i v dalších městech). Stejně tak se ale můžeš pustit do přírodně-vědeckého směru, a studovat něco obecnějšího třeba na MFF UK.

Nemyslím, že najdeš jednu fakultu, která kombinuje všechny tvé zájmy. To by ani nemělo být tvým cílem. Nikde není psáno, že musíš dělat to, co studuješ, nebo že se můžeš věnovat jen tomu, co jsi vystudoval. Paleta, ze které budeš vybírat, je mnohem pestřejší. Hodně štěstí.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s více otázkami, na které se pokusím odpovědět postupně.

Hledáš, jakou střední/vysokou školu studovat. Je fajn, že máš představu, co bys mohl v budoucnu dělat, co Tě láká. Je spousta cest, jak se nakonec k tomu svému dostat, škola Ti může mnohé ulehčit a připravit Tě. Nejvíce se pak naučíš v samotné práci. Pokud bys šel učitelským zaměřením, můžeš jít na střední školu s obecným zaměřením, třeba na gympl, anebo na střední pedagogickou školu a udělat si maturitu. Z jakékoliv SŠ s maturitou můžeš dělat přijímací zkoušky na jakoukoliv VŠ. Zaměření jednotlivých SŠ Ti pak může pomoci v tom, že dostat se na konkrétní VŠ může být snazší, pokud tam jsou např. testy z oborů, které již znáš. Není to ale podmínka. Po maturitě a přijímačkách na VŠ můžeš pokračovat na pedagogickou fakultu, kde se dá vybrat ze spousty oborů pro práci s dětmi i dospělými. Je taky možné studovat samotný obor (např. historii na filozofické fakultě a pak si dodělat pedagogické minimum) a pak jít učit. Psychologie se dá studovat jako samostatný obor zvlášť. Stejně tak žurnalistika anebo práce s médii, audiovizuální tvorba apod.

Psaní deníku je naprosto normální. Spousta lidí má v různých životních obdobích potřebu si myšlenky a zážitky zapisovat a tak si je třídit a vyjasňovat. Může to v mnohém odlehčit a taky pomoct uchovávat vzpomínky - ty hezké i ty náročnější.

Od 15 let můžeš mít oficiálně brigády. Do té doby se můžeš zeptat třeba známých anebo lidí v nejbližším okolí, jestli bys jim nemohl vypomáhat a výměnou za to tak získat nějaké peníze. Zkus to třeba přes rodiče a dospělé v širší rodině, možná je napadne někdo, kdo by potřeboval pomoct s nákupy, úklidem, péči o děti, zahradu, domácí mazlíčky apod.

V Tvém věku je úplně přirozené, že máš chuť začít tvořit i partnerské vztahy, že Tě zajímají holky a chceš být některé blíž, trávit s ní víc času, poznávat se. To, že někdo vidí, že byste se k sobě se spolužačkou hodili, je jen jeho pohled. Záleží plně na Tobě a té slečně, jestli jste si sympatičtí a jestli vy sami si budete chtít být blíž. Je normální, že nevíš, jestli a co k ní zatím cítíš. Někdy to přichází víc intenzivně, možná to znáš z toho, jak popisuješ, že jsi “plně zamilovaný do sousedky”. Někdy to přichází postupně a časem bude jasnější, jestli to spolu chcete zkusit.

Jak se odmilovat je těžká otázka. Prožitek zamilování bývá intenzivní. Mohou nastat různé důvody, proč nejde, aby vztah vznikl/pokračoval. Obecně může ulehčit si uvědomit a připomínat, proč tomu tak je. Zároveň se s tím pojí i pocity touhy a ztráty, které nejde necítit nebo je ignorovat. Můžeš si je proto dovolit prožít a zároveň i zkoušet, co Ti v takových chvílích alespoň trochu uleví - možná budeš chtít zavolat/napsat kamarádovi, možná spolu něco podniknete, půjdete ven, zasportujete si apod. Možná o tom budeš chtít napsat do deníku a odložit to tam. Možná budeš mít chuť se svěřit někomu dalšímu. Každý má svoje způsoby, které mu pomáhají překonat těžké chvíle. Neboj se zkoušet a hledat je, nejde to hned. Můžeš nám ohledně toho i jiných věcí, které jsou pro Tebe výzvou, zavolat anebo napsat na Modrou linku anebo na Linku bezpečí, kde je větší prostor vše probrat.

Co nejhezčí dny přeje

Modrá linka

Ahoj,

to je skvělá otázka, díky za ni.

Obecně platí, že být trans by nemělo znamenat žádná omezení ve výběru povolání. Každý člověk by měl mít možnost dělat práci, kterou má rád, pro kterou má schopnosti a která ho baví, bez ohledu na svou genderovou identitu.

V některých zemích, včetně České republiky, existují zákony, které chrání lidi před diskriminací na základě genderu nebo genderové identity, což znamená, že zaměstnavatelé by neměli nikoho omezovat jen kvůli tomu, že je trans.

Bohužel, někdy může společnost nebo lidé kolem nás mít předsudky, a proto někteří trans lidé mohou narazit na odmítání, zesměšňování, izolaci a jiné nepříjemné zkušenosti. Ale pracuje se na tom, aby bylo víc informací a porozumění, a tím i méně těchto problémů. Řada firem a organizací dnes přijímá pravidla, jejichž působením má být pracovní prostředí dostatečně podporující a respektující, a to pro různé skupiny lidí čelících znevýhodňování, jako jsou také trans lidé.

Pokud by tě zajímala tato oblast podrobněji, můžeš si přečíst informace na webu organizace Transparent: https://jsmetransparent.cz/o-translidech/vztahy-na-pracovisti/

Pokud budeš mít další otázky, můžeš nám opět napsat, a to buď na Alíka nebo do poradny Sbarvouven, kde působí i několik trans mentorů a mentorek, kteří jsou ochotni mluvit i o své osobní a pracovní zkušenosti.

Měj se dobře.
poradna Sbarvouven.cz

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za Tvůj dotaz, který se týká povolání psycholožky. O tomto povolání nyní sníš jako o svém budoucím.

Je pěkné, že máš sen o tom, jaké povolání zvolit, a že jsi ochotná za tím snem jít. Kladeš nám několik otázek, stručně Ti na ně odpovím.

Pokud chceš být psycholožkou, je třeba tento obor studovat na vysoké škole, například na Filozofické fakultě nebo Fakultě sociálních studií některé z univerzit, nebo na jiných školách se zaměřením na humanitní obory. Na přijímací zkoušky se můžeš připravovat samostatně, nebo existují také přípravné kurzy na tento obor, vždy záleží na konkrétní škole a jejích přijímacích zkouškách.

Každý ze studijních oborů má svoji náplň, ale pokud budeš psychologii studovat, budeš se jistě věnovat především psychologickým předmětům - základy psychologie, jako jsou vývojová psychologie (jak se lidé vyvíjejí od narození až do stáří), klinická psychologie (práce s lidmi, kteří mají psychické problémy), sociální psychologie (jak lidé fungují mezi lidmi), psychodiagnostika (různé testy a metody, jak poznávat a hodnotit lidskou psychiku) a mnoho dalšího, včetně praktických dovedností.

Tou může být například vedení rozhovoru. Je třeba se učit dovednostem naslouchání, kladení otázek, dávání zpětné vazby, poskytnutí podpory a povzbuzení - a mnohému dalšímu. Je potřeba také rozvíjet empatii a schopnost „být s lidmi“ v jejich trápeních a starostech. Zatím se můžeš rozvíjet v zájmu o druhé a naslouchání jim.

Pokud budeš chtít, můžeš už teď začít číst knihy o psychologii, dívat se na videa, věnovat se svému vlastnímu rozvoji. Můžeš se také zapojit do školních aktivit, které podporují komunikaci a práci s lidmi.

Je moc fajn, že už máš svou školní psycholožku jako inspiraci. I ona, nebo jiná psycholožka, Ti mohou odpovídat na Tvoje otázky.

Držíme palce na cestě za Tvým snem.

Modrá linka

Ahoj,

jak asi jistě víš, v k-popu se obvykle vyskytují Korejci a primárně je tento žánr mířen na jihokorejské obyvatelstvo, i když se to v poslední době začíná měnit. Nicméně musíme zde zmínit, že Korea stále není otevřená k cizincům dostatečně, aby se nenašli lidé, co s tím mají problém. A zrovna Korea není země, co ty lidi chce naštvat, což by se bohužel v tomto případě mohlo stát, vzhledem k tomu, jak daná země funguje. Například dost lidí mělo i problém s Lisou z Black Pink, která je z Thajska, jen z toho důvodu, že není Korejka.

Na druhou stranu, zkoušel jsem bádat a našel jsem jednu francouzskou zpěvačku, která se stala členkou jedné k-pop skupiny, aniž by byla částečně z Asie. Byla v té skupině rok, poté byla skupina rozpuštěna. Takže nějaká šance je, jen si nejsem jistý, zda je tak velká. Nějaké společnosti asi otevřené budou, ale nevím, kolik jich bude. Plus bys to měla rozhodně těžší než samotní Korejci či jiní Asijati, kdyby ses chtěla stát k-pop zpěvačkou. Tak to je i s ostatními lidmi z Evropy či z Ameriky. Jediná výjimka by zde mohlo být, zda ten člověk nemá třeba jednoho rodiče z Koreji, či alespoň nevypadá jako Korejec, což ale není asi případ, na který se ptáš.

Ještě k tomu ale musím říct, jak náročné to v k-pop průmyslu je: tlak na vzhled, očekává se, že budeš dlouho trénovat a budeš si udržovat váhu. Bývají tréninky, ze kterých některé lidi vyhodí jen proto, aby způsobili strach v ostatních. Takže i kdyby se někomu podařilo začít trénovat na svou vysněnou pozici, stále není na sto procent jasné, zda by ho vůbec do nějaké skupiny vzali a zároveň by ho to psychicky nezničilo.

Odpovědí jsem nechtěl zastrašit a doufám, že jsem ti odpověděl na otázku. :D

Přeji hezký zbytek léta,
MedvidekBonnie

Ahoj, díky za dotaz, a nevím, jestli jsem úplně ten pravý, nemám s castingem žádné zkušenosti. Tak jen pár obecných rad.
Především dnes stoupá význam on-line videí, jako je YouTube a Instagram, takže cesta na obrazovky nemusí vést jen přes klasické struktury. Postupný růst kanálu na YouTube nebo Instagramu je možná dnes i zajímavější, samozřejmě záleží na cílové skupině.
Dále bych hledal v okolí někoho, kdo má s touto oblastí zkušenosti a komu zároveň věříš. Učitele, kamarády, sourozence kamarádů apod.
Existují stránky, na kterých se objevují inzeráty pro různé role, vždy tam bývá uvedeno, co se očekává. Třeba budeš mít štěstí na něco, co tě zaujme a zároveň se to bude týkat tvojí věkové kategorie.
V neposlední řadě chci připomenout, abys do svého hledání zapojila rodiče. Nejenže ti pomohou, ale také zajistí tvou ochranu, aby jsi nespadla do nějaké pasti nebo někdo nevyužil tvého nadšení ke svému obohacení.
Hodně štěstí

Ahoj! To je moc zajímavý dotaz. V pop písničkách se často používají různé zvuky v pozadí, které dodávají skladbě atmosféru a hloubku. Tyto zvuky mohou být cokoliv od elektronických zvuků, ambientních efektů až po samply z reálného světa.

Co jsou zvuky v pozadí v pop písničkách?
Zvuky v pozadí v pop písničkách jsou často různé ambientní zvuky, jako je šumění, bzučení, zvuky přírody nebo města. Můžou to být také elektronické efekty, které se vytvářejí na počítači a dodávají písničce ozvěnu nebo prostorový zvuk. Někdy se používají upravené hlasy, které vytvářejí zajímavé zvuky a textury. Další možností jsou samply, což jsou krátké nahrávky jiných zvuků nebo hudby.

Kde a jak takové zvuky vytvořit?
Zvuky do písniček můžeš získat několika způsoby. Existují webové stránky s bezplatnými zvuky, jako je například freesound.com kde najdeš různé zvuky a efekty. Existují také webové stránky s virtuálními syntetizátory, kde si můžeš vlastní zvuky vytvořit sama. Efekty jako reverb (prostorový zvuk) nebo delay (ozvěna) se dají přidat pomocí bezplatných programů a pluginů. Pokud chceš být kreativní, můžeš nahrávat zvuky z okolí pomocí mikrofonu a pak je upravit na počítači.

V jakém programu vytvářet pop písničku?
Pro tvorbu písničky můžeš použít bezplatné programy. Například program Audacity, který umožňuje nahrávání a základní upravování zvuků. Program Cakewalk od BandLab je profesionální DAW (digital audio workstation) nabízející funkce pro úpravu a mixování hudby. Pokud máš Mac nebo iPad, tak GarageBand je zdarma dostupný program, který je ideální pro začátečníky.

Jak postupovat po napsání textu?
Když máš napsaný text, je třeba vytvořit akordy a melodii, které se k textu hodí. Potom si rozmysli, jak bude písnička vypadat – jak budou následovat verše a refrén. Dále přidej rytmus a beaty. Potom můžeš přidat různé zvuky a efekty do pozadí, aby písnička měla hloubku. Nahraj svůj zpěv a uprav ho pomocí efektů, aby zněl co nejlépe. Nakonec je důležité vyvážit všechny části písničky, aby zněla dobře a profesionálně. Tomu se říká mix a mastering.

Doufám, že ti tohle pomůže začít s tvorbou vlastní písničky!

Ahoj milá pisatelko,

překladatelství je velmi různorodá oblast, ve které se můžeš specializovat na různé obory. Pravděpodobně jsi měla na mysli překlad uměleckých textů.

Literární překlad zahrnuje překlad knih, povídek, básní a dalších literárních děl. Tato specializace vyžaduje cit pro jazyk a literaturu a schopnost zachovat styl a tón originálu. Důležité je mít silné základy v obou jazycích, které chceš překládat.

• Nejprve si vyber středoškolské studium se zaměřením na literaturu a jazyky. Poté je nutné jít na bakalářský a následně magisterský program v oboru překladatelství, filologie nebo literatury.
• V České republice i v zahraničí existuje mnoho univerzit, které nabízejí specializované programy pro překladatele:„Anglistika a amerikanistika“, „Český jazyk a literatura“ nebo „Překladatelství a tlumočnictví“.
• Zde je odkaz na popis profese: https://nsp.cz/jednotka-prace/prekladatel-umeleckych-te

Exitují taky další typy překladů: audiovizuální, lékařský, právní technický, marketingový a reklamní překlad. Překlad pro Evropskou unii, hospodářský a finanční překlad, překlad vědeckých a akademických textů. Můžeš také překládat do znakového jazyka.

Každý z těchto oborů vyžaduje specifické dovednosti a znalosti. Může být užitečné zamyslet se nad tím, která oblast tě nejvíce zajímá. Pokud si nejsi jistá, můžeš zkusit různé typy překladů a zjistit, co ti nejvíce vyhovuje.

Můžeš se účastnit i různých kurzů a seminářů zaměřených na literární překlad. Tyto kurzy často nabízejí praktické zkušenosti a rady od zkušených překladatelů.

Hodně štěstí!
Linda

Ahoj, Určitě můžeš jednoho dne knížku vydat. Klidně už teď, když ti pomůžou rodiče. I děti píší skvělé knížky.

Jak to udělat? Napíšu ti návod pro knihu, pro komix je to podobné.

0. dávej pozor ve škole, když se učí český pravopis a gramatika. Spisovatel musí kvalitně psát a spoustu chyb automatické opravy nenajdou. Můžeš si to trénovat třeba psaním Alíkovin.
1. Nejdříve musíš knihu napsat. Pokud ji píšeš ručně, tak ji pak přepsat do počítače. Snaž se dbát na vzhled a správné dělení textu. Na netu najdeš spoustu návodů, jak správně psát texty a jak rozdělovat odstavce. Taky nezapomeň na co nejzajímavější obálku knihy, zepředu i zezadu.
2. Text musí proběhnout korekturou, kdy ti to zkontroluje někdo jiný, zběhlý v češtině, najde ti chyby, i místa v textu, která nedávají smysl. Některá nakladatelství mají své vlastní korektory, ale ti bývají drazí. Zkus najít někoho v okolí.
3. Najdeš nakladatele, který ti knihu vytiskne a bude prodávat. Někteří nakladatelé nabízejí i vydání e-knih, které jsou dnes moderní.

Pokud začínáš, můžeš začít u nějakého malého nakladatele, jako třeba Nová Forma, kde můžeš začít velmi malým počtem knih, které si koupíš.
Můžeš také zkusit štěstí u nakladatele Pointa, kde se kniha vydá, když na ní přispěje dostatek zájemců.

Doufám, že se nám pochlubíš, až svou knihu vydáš, těšíme se.

Ahoj, díky za zajímavý dotaz. Je skvělé, že se zajímáš o to, co studovat a jak pomáhat lidem.

Pokud vím, chiropraxe se nikde v Česku jako samostatný obor nestuduje. Nevím ani přesně, podle čeho sis vybrala právě tu chiropaxi. Já bych postupoval spíše obecně: napřed bych zjistil, co je mým cílem, a pak hledal, jakými různými prostředky toho cíle dosáhnout.

Troufnu si předpokládat, že tvým cílem není samotná chiropraxe, ale spíše „pomáhat lidem s problémy, které je trápí ohledně jejich těla a pohybového ústrojí“. A chiropraxe je tak spíše prostředek k dosažení tohoto. Obecněji se o to stejné snaží fyzioterapie, a ještě obecněji medicína. Podle mého je porozumění lidskému tělu nesmírně důležité.

Stejně tak je důležité pomáhat lidem tak, aby to byla pomoc dlouhodobá. Proto lékaři zjistili, že musí dát nejen na to, co jim lidé říkají, ale především na výsledky kontrolovaných studií a experimentů. Když by třeba doktor dával všem svým pacientům pilulku A a 40 % pacientů by mu pak zahlásilo, že jim pomohla, doktor může mít radost a začne tu pilulku předepisovat všem. Jenže neví, kolik těch lidí by se uzdravilo i bez pilulky. Možná by jich paradoxně bylo ještě víc. Proto doktoři (někteří možná neradi) v 50. letech 20 století hromadně přešli na „medicínu založenou na důkazech“. Je to sice pomalejší výzkum, ale zato si pak můžeme být jistější, že lidem skutečně pomáháme.

Proto bych tě rád povzbudil k tomu, aby si ve své kariéře – ať už se vrhneš kamkoli – nezapomínala na tento princip. Aby něco opravdu pomáhalo, musíme mít potvzené, že to opravdu pomáhá, že se nám to jen nezdá. Dobrý pocit je sice fajn, ale jako profesionálové bychom měli klientům nabídnout víc než to.

Hezký den a hodně radosti při hledání své vlastní cesty v životě!

Ahoj, díky za skvělý dotaz. Je skvělé, že přemýšlíš o budoucím povolání a hledáš specializaci, která tě bude bavit a naplňovat.

Rozhodně to není tak, že bys po vystudování psychologie měla jen jednu kariérní dráhu. Kognitivní výzkum je hodně široká – a naprosto fascinující – oblast, určitě tam najdeš celou řadu podoborů a nejrůznějších uplatnění. Jen abych ukázal tu pestrost:

V rámci kognitivní neurovědy můžeš zkoumat, jak fungují různé části mozku, jak se lidem v hlavě tvoří řeč, ukládají vzpomínky nebo co se lidem „honí“ hlavou, když se dívají na animovaný film. Případně zda jen měřením signálů v mozku dokážeš zjistit, na co se koukají (v poslední době už se to trochu daří).

Experimentální psychologie zase nabízí celou plejádu výzkumů a ověřování (tzv. replikace) někdy až neuvěřitelných kognitivních omylů. Tady je hezky kategorizovaný přehled. Můžeš experimentálně ověřit, jak lidé dělají rozhodnutí pod tlakem, jak mění své názory, aniž si to uvědomují, nebo jaké nelogické „chyby“ dělá mozek, když je vystaven zdánlivě irelevantním stimulům. Toho se pak využívá třeba v marketingu, pedagogice nebo návrhu počítačového rozhraní.

Umělá inteligence už dávno není obor jen pro „atáky“ a naopak je tam velký prostor pro odborníky na lidské vnímání. Jak pro to, aby se posunuly hranice schopností umělé inteligence, ale také proto, aby byly výsledky užitečné nám, lidem.

Vidíš tedy, že kromě „klinické psycholožky“ můžeš s diplomem z psychologie dělat opravdu hodně různých věcí. Kromě toho se navíc nemusíš omezovat jen na jednooborové studium, v poslední době stoupá poptávka po lidech, kteří umí kombinovat různé věci. Nebo můžeš vystudovat jeden obor, ale najít uplatnění v jiném (studovaný psycholog může skvěle doplnit skoro jakýkoli tým).

Pokud tě láká přímo výzkum, můžeš se už teď začíst do knih (klidně popularizačních), které se věnují výsledkům těchto výzkumů. Asi nejznámnější je kniha slavného psychologa Daniela Kahnemanna: Myšlení rychlé a pomalé. Nebo knihy od Dana Arielyho Předpovídatelná iracionalita“ a Jak drahé je zdarma. Nevím, jestli je to teda doporučená četba pro třináctileté, ale já si pamatuji, že jsem jako teenager na taková doporučení stejně moc nedal. Knihovnice v naší městské knihovně věděla, že se nezaleknu ani odbornějších knih, a vždcky mě skvěle nasměrovala.

Hodně radosti na cestě za poznáním toho možná nejzajímavějšího, co vůbec známe: lidského mozku!

Ahoj,

obracíš se na nás s dotazem, co dělat s vlasy, když chceš být herečkou. Přijde mi moc fajn, že máš nějaký svůj sen a představu o tom, co bys chtěla dělat a přemýšlíš, jak za tímto svým přáním jít a co pro něj udělat. Asi nedokážu posoudit, zda dlouhé, nebarvené vlasy jsou právě to, co Ti pomůže stát se herečkou. Napadá mě, že vizuální stránka je pouze jedna část toho, co je potřeba a přemýšlím, že nejdůležitější je, aby ses Ty sama cítila dobře v tom, jak vypadáš. Důležitý je určitě i talent a získávání zkušenosti. Napadá mě, že cesta by mohla být přes nějaký dramatický kroužek, kde by Ti možná i lidé, kteří takové kroužky vedou, dokázali říct, co je důležité proto, stát se herečkou.

Držím palce, aby se Tvoje přání vyplnilo.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je prima, že víš, co bys chtěla dělat. Ohledně volby budoucí školy a dalšího směřování Ti může nejlépe poradit výchovná poradkyně (poradce) ve škole, nebo třeba školní psycholožka (psycholog), pokud je ve škole máte. Možná máte (nebo budete mít) i předmět Volba povolání, který je zaměřen právě na výběr střední školy a zvažování budoucího povolání. Neváhej se tedy na někoho ve škole obrátit a zeptat se na všechno, co potřebuješ vědět.

Obecně bakalářské studium trvá tři roky a magisterské další dva. Vyšší vzdělání rozšiřuje možnost výběru z hlediska budoucího povolání. V oboru psychologie (jako i některých dalších) je několik specializací, pro některé je podmínkou mít 5 let a další navazující kurzy. Co se týká střední školy, můžeš jít na gymnázium, což Ti poskytne všeobecný rozhled, případně na nějakou pedagogickou či zdravotní školu, kde jsou předměty, které se potom při studiu psychologie budou hodit.

Přejeme Ti, aby se Ti Tvé přání vyplnilo.

Modrá linka

Ahoj milá pisatelko,

píšeš, že nevíš, jakou střední školu zvolit, či co bys v životě chtěla dělat. Ve 14 letech je to úplně běžné – mnoho z nás vůbec nevědělo, kam na SŠ, či co bude jejich povolání. Mnoho z nás také pracuje v odvětví, které s jejich původní střední školou nemá nic společného.

I z tohoto důvodu existuje množství poradenských služeb, které Ti mohou pomoci odhalit Tvůj potenciál i to, na jakou střední se vydat. Každý základní škola by měla mít tzv. kariérového nebo výchovného poradce – a to je právě člověk, který Ti s tím ve škole pomůže. Zeptej se své třídní / třídního, aby Tě na něj nasměroval/a.

Kdyby to náhodou nevyšlo, můžeš se svěřit svým rodičům - společně pak můžete ve vašem okolí nebo na internetu vyhledat, kde jinde se o budoucí profesi poradit. Možností je dnes opravdu mnoho.

Držím Ti palce,

Dominika

Ahoj, je super, že přemýšlíš o své budoucnosti a hledáš způsoby, jak dosáhnout svých snů. Tato schopnost (plánovat, rozvažovat, dotahovat) se ti bude hodit celý život. Bez ohledu na to, co nakonec budeš dělat. A předem předesílám, že s velkou pravděpodobností v životě vystřídáš mnoho povolání, ne jen jedno.
Pojďme se na to podívat pragmaticky. Je ti skoro 14, takže asi brzy půjdeš na střední školu. Už v rámci střední školy existují stipendia pro studium v zahraničí. Zkus se poradit s výukovým poradcem či poradkyní ve své škole, případně hledej zkušenosti lidí, co takový pobyt absolvovali. Právě výjezd na třeba půlroční nebo roční pobyt může hodně posunout nejen tvou angličtinu.
Co se týče rodiny, je zcela pochopitelné, že se tě snaží chránit před něčím, co zní jako cizí a možná i nebezpečné. Možná pomůže, když budeš mluvit o svých studijních cílech: chceš studovat angličtinu, chceš si vydělávat peníze na brigádách, chceš se zdokonalovat ve svých prezentačních (čti hereckých) dovednostech. To jsou všechno věci, kde můžete najít společnou řeč. Co s těmi schopnostmi uděláš, až ti bude 18, je na tobě.
Obecně pak doporučuji hledat zkušenosti lidí, kteří prošli cestou, kterou plánuješ ty. V herectví (a při hledání práce vůbec) jsou kontakty nesmírně důležité.
Napadá mě také, že je celá řada tvůrčích, hereckých a improvizačních workshopů. Určitě něco, co by tě mohlo bavit.