Už od mala jsem toužila po kočce, lépe řečeno po kocourovi. Však když mi bylo zhruba 9-10 let, stalo se tomu tak.
Mamka přišla z práce a pověděla mi parádní, snad i božskou novinu. Její kolegyně nám nabídla kotě k odběru do dvou měsíců. Začala jsem v kuchyni skákat jak hopík, div jsem neprotrhla strop. Uběhly dva měsíce a my jeli do blízké vesničky pro (za chvilku už našeho) kocourka. Byl to on. Přesně podle mých představ! Takový maličký šedivý puntikatý plyšáček s nádhernými očičky. Vtipné je, že se narodil na den Apríla spolu se svým bráchou a ségrou.
Nyní už mu jsou 2 roky a dělá mi pořád stejnou radost, je to skvělý kamarád. Nejhezčí je, že vždy pozná když mi něco je, přitulí se ke mě a začne příst. Doporučuji vám, si také pořídit číču. Mňau!